Článek
Z tlustovouské návsi, na níž stojí dobrá hospoda a proti ní křížek, se vydáme na čtvrthodinovou procházku po rovné silnici mezi zvlněnými poli, až narazíme na odbočující polní cestu.
Na jejím začátku stojí nachýleně dřevěný ukazatel s nápisem Mariina studánka. Na konci cesty s půvabným stromořadím planých třešní a jasanů najdeme téměř pohádkovou studánku, jaké už se jen tak nevidí.
Její historie se píše od roku 1834, jak je vytesáno na kamenném překladu, ale byla tu zřejmě už předtím. Místní o ni pečovali – v roce 1914 ji opravili, v roce 1966 ji obětavě dal do pořádku Josef Šnajdr z Tuklat.
Ale jak už to tak bývalo v době socialistické intenzivní zemědělské velkovýroby, na postupně zanášenou studánku se zapomnělo. Obnovy se chopili až v roce 2013 členové Kulturního sdružení Tuklaty – Tlustovousy pod vedením Václava Krupky.
Ukázalo se ale, že ani osvícená současnost nepřeje studánkám. Sdružení požádalo o dotaci ve výši propočtených nákladů 71 000 Kč. V době, kdy se vynakládají milióny na nesmyslné megastavby, mu tato částka nebyla přiznána. A tak členové sdružení opravili studánku sami, aby ukázali, že síla občanské společnosti je nade všechny granty a evropské projekty.
Svému dílu dali jméno Mariina studánka. To podle babičky majitele sousedního pole, Marie Ferdinandy Vojtové, manželky generála Josefa Vojty, která za druhé světové války zahynula v nacistickém transportu a je symbolicky pohřbena v památníku holocaustu Yad Vashem v Izraeli.
Kolem potůčku od studánky rostou žluté kosatce, voňavá máta peprná, světle zelený karabinec evropský…. Nad ní je posezení, aby mohl poutník na chvíli spočinout, nechybí ani tabulka vysvětlující historii místa. A hlavně se můžete napít čisťounké vody prýštící mezi oblázky na dně kameny vyzděného přírodního zřídla, a to i nyní, kdy hydrologové lamentují nad klesající hladinou podzemních vod.
Stromořadí ke studánce
Ukazatel na začátku polní cesty