Hlavní obsah

Jan Spálený zahrál i pohovořil v písecké kavárně U Vavřiny

Novinky, Petr Hejna

V písecké kavárně U Vavřiny vystoupil v pátek 14. února Jan Spálený v triu s vybranými spoluhráči z ASPM - tedy se synem Filipem a dalším letitým souputníkem, trumpetistou Michalem Gerou.

Foto: Václav Turek
Článek

Program otevřel Hotel Štístko Blues a až po finální přídavek Mezi břehy byl postaven na směsi obdobně autorských skladeb, stejně jako osobitých předělávek Janových oblíbenců, otextovaných blízkými lidmi.

A tak kromě trojice Rytíř - Kopta - Vrba sáhl po textech např. Karla Diepolda nebo Leny Pešákové. A z autorů hudby za zmínku stojí jména jako Tom Waits, Carole King, Randy Newman, Billy Preston či pro např. Donovana tvořící Shawn Phillips. Nechybělo St. Infimary Blues a Fogertyho Proud Mary z druhého alba Creedence Clearwater Revival. 

Netřeba vypisovat konkrétní playlist pohodového večera, snad stačí zmínit pár titulů, které zazněly - z brku přespolních, najmě zaoceánských, třeba Cínový vojáček, Zavolej jen moje jméno, Suzanna, Dnes opouštím přístav, V ulicích je déšť, nebo z původních Skandál, Posedlej Alois, Jsi trochu povadlá, Asi v tom bude nějakej háček… 

Kapitolou samou pro sebe, leč plně spjatou s atmosférou večera, pak bylo Janovo průvodní slovo. Hned zkraje zmínil, že i v souvislosti s věkem nabídne písně, které mají příběh. A tak seznámil i s mnoha momenty života, ba i smrti, spjatými s okolnostmi a důvody zařazení konkrétních skladeb do svého repertoáru. Spálený zmínil i „ohlasy písní severských“, ať již v rovině Andersenovy pohádky, tak islandských legend. 

Nástrojové obsazení využívalo různých kombinací dechových nástrojů - vynikající, občas baskytary se chopící Filip tvrdil muziku především kontrabasovou tubou, Jan kromě prioritních partů na piano vedl místy dvojhlasé melodické linky na kornet, a Michal pak střídal trubku s křídlovkou.

Tato kombinace možná místy logicky navozuje představu mírně funerální nálady, leč jak radí Douglas Adams v Stopařově průvodci galaxií  - nepropadejte panice, jedná se o muziku živou, osobitých zajímavých aranží, kvalitních textů plných lidského tepla a obrazů, navíc s invenčními nezbytnými sólovými party, a to nejen Gerovými, ale i technicky a dechově náročnými na tubu.

A i když Honza nezazpíval svoji skladbu Až srdce usedá, toho večera oblažil srdce a duše všech přítomných v do posledního místa zaplněném prostoru kavárny U Vavřiny, která má v dramaturgickém plánu vždy lahůdkové hudební záležitosti.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám