Článek
Zimní atmosféra středověkých hradů je v porovnání s běžnou turistickou sezónou úplně jiná, a proto nás lákalo zažít ji na vlastní kůži. Jelikož vzájemná vzdálenost zmíněných hradních zřícenin je pro pěší turistiku přece jen značná, rozhodli jsme se využít pro přejezd mezi hrady automobil.
Hradní zřícenina Žebrák leží ve vesnici jménem Točník, nad kterou ční i stejnojmenný hrad, který je rovněž v zimním období uzavřen. Po zasněžené cestičce stoupáme od potoka k hradním ruinám, po pravé straně vidíme tyčící se obvodovou zeď s okny, která stojí osamoceně v lese, a po levé straně se nad námi zdvíhá známá silueta hradu Žebrák.
Vystoupali jsme až přímo pod hradní věž, kde je možné si v sezóně koupit vstupenky, a již se procházíme po dřívějších nádvořích. Jelikož jsme zde byli sami a měli jsme dostatek času, nalezli jsme po chvilce v úpatí věže zamřížovanou malou místnost. Je to zřejmě centrální vytápění hradu, jak je známo i z jiných hradů.
Pomalu po příkrém svahu opouštíme hrad a dostáváme se na louku pod ním - právě v tom okamžiku jsme měli možnost vidět nalevo v mlženém oparu hrad Točník a napravo zříceninu hradu Žebrák. Nádherný pohled.
Cesta hlubokými křivoklátskými lesy
Opustili jsme obec Točník se dvěma hrady a vydali se směrem na Rakovník k hradu Krakovec. Cesta podle mapy měla být jednoduchá a zhruba 40 km dlouhá, bohužel opak byl pravdou. V hustých křivoklátských lesích po zasněžených a neudržovaných silnicích jsme se pohybovali rychlostí pouhých 25 km za hodinu - ale ke Krakovci jsme dorazili.
Tato hradní zřícenina možní není již tak známá, avšak generace dětí si ji jistě vybaví ve spojitosti s filmem Ať žiji duchové. Právě zde se tento film natáčel.
V zimním období je možno pouze obejít hradní zříceninu, projít se po dřevěném mostě a pohlédnout do krajiny pod hradem. Hrad je jakoby utopen uprostřed lesů, návštěvu a prohlídku lze i proto vřele doporučit.
Určitou zajímavostí je, že při vystoupení na parkovišti ve stejnojmenné vesnici je hrad poslední stavbou ve vesnické zástavbě. Hrad se nenachází na vyvýšenině, ale pod úrovní vesnice nad ním nad soutokem dvou potoků. Zde tedy můžeme s jistou nadsázkou říci, že zde není podhradí, nýbrž „nadhradí“.
Zakončili jsme tu výlet a vrátili se do východiska naší cesty. K návratu jsme již nevyužili nepřívětivých silnic křivoklátských lesů, ale vraceli se přes Rakovník, kam to od hradu Krakovec bylo 15 km po udržované silnici.
