Článek
Petra Dufková a Ladislava Jašíčková vyplňují volnočasové aktivity dětem, jimž zdravotní stav nedovolí trávit čas doma či v mateřské či základní škole. Co vše jejich práce obnáší? Jak správně pracovat a motivovat hospitalizované děti? Nejen o tom, se můžete dočíst v následujícím rozhovoru.
PETRY DUFKOVÉ jsme se zeptali:
Můžete se nám ve stručnosti představit, kterou školu zastupujete.
Jsme detašovaným pracovištěm ZŠ a MŠ Valašské Meziříčí. Naše škola poskytuje výchovně vzdělávací péči žákům s mentálním postižením, vícečetným postižením a žákům s poruchou autistického spektra.
Jak často jste k dispozici hospitalizovaným dětem na oddělení?
Každé dopoledne v pracovní dny vyjma prázdnin a státních svátků. Zjednodušeně řečeno – chodí-li žáci do škol, tak rovněž hospitalizované děti mají program.
Co vše vaše činnost na dětském oddělení obnáší?
Cílem je zabezpečit dětem plynulý přechod do kmenové školy po návratu z nemocnice, zbavit je strachu, odvést pozornost od bolesti a vyplnit jejich volný čas v nemocnici, a tím také pozitivně ovlivňován jejich zdravotní stav. Snažíme se proto překlenout dobu odloučení od rodiny vhodnou motivací a herními činnostmi.
Jak by se podle vás mělo přistupovat k dítěti, které má zdravotní neduhy?
Nutný je individuální přístup. Rozhodující je zdravotní stav, ale také stav psychický. Ne každé dítě snáší pobyt v nemocnici dobře. Působí odloučení od rodičů a změna prostředí. Zjišťujeme zájmy dítěte a činnosti, ve kterých vyniká.
Na otázky nám odpověděla také LADISLAVA JAŠÍČKOVÁ:
Je složité děti zapojovat do zábavných, vzdělávacích či tvořivých činností?
Ano. Žijeme v době plné médií a chytré elektroniky, která nás začíná pomalu ale jistě ovládat. Není proto vůbec lehký úkol dnes dítě odtrhnout od tabletu či notebooku.
Spolupracujete také s ošetřovatelským personálem?
Naším společným cílem je péče o dětského pacienta. Dobrá spolupráce se pak v této činnosti jistě odráží. Letos jsme již do výuky začlenily činnosti jako čertovský týden či pohádkový měsíc. Mile nás překvapilo nadšení personálu nad našimi aktivitami. Rády bychom ho proto zapojily a věříme, že se nám to podaří.
Myslíte si, že proces aktivního zapojení dítěte zkracuje jeho léčbu a napomáhá v jeho dalším životě?
Zcela určitě. Dítě se postupně adaptuje na nové prostředí a situace. Společná práce, kolektiv ostatních dětí, komunikace. To vše působí pozitivně na psychiku a zdravotní stav. Stává se, že dítěti se některá z činností zalíbí a odmítá z nemocnice odejít. Takové situace zcela bez pochyb vykouzlí úsměv zase na našich tvářích.
Zapojují se do aktivit také rodiče dětí?
S rodiči máme velmi dobré zkušenosti. Pokud dovoluje zdravotní stav dítěte pobyt v herně, zapojují se obvykle rodiče do dění také. Pracují s námi maminky, ale i tatínci. Mnohdy se jedná opravdu o kouzelné situace. Tátové stříhají, lepí, prostě tvoří. Sami uvádějí, že netuší, co v nich vězí. Ještě více než my je z výrobku a kreativity partnera následně překvapena maminka.