Článek
U rozcestníku jsme si prohlédli zámeček i naproti stojící kostel sv. Ondřeje. Pak cesta začala mírně stoupat do Netolic. Došli jsme k bývalým lochovickým lázním, kde dnes sídlí Ústav sociální péče. Pak už cesta vede lesem a po polích přes vesnice Netolice a Tihava - celkem jsme urazili 8 kilometrů. V zimním čase byl místy problém nalézt značky na zasněžených stromech i správnou cestu po loukách v hlubokém sněhu.
Do Hořovic jsme vkročili u místní nemocnice. Okolo ní jsme se dostali k dolní bráně hořovického Nového zámku. Hořovice totiž mají dva zámky a to kousek od sebe. Starý zámek leží asi 300 metrů od nového a to směrem dolů z kopce k Červenému potoku. Je nepřístupný, dříve zde bývala Správa vojenských lesů.
Jako většina turistů jsme se šli podívat na Nový hořovický zámek s parkem. Leč i Starý zámek je možné si za zámeckou zdí prohlédnout. Nový zámek je krásně upravený a zámecká zahrada celoročně přístupná. Zámek je v zimním období (do března) uzavřen. Měli jsme ale štěstí - jelikož zde sídlila jedna z volebních místností při volbě prezidenta, alespoň jsme nahlédli do zámeckých vstupních prostorů.
Pak nás již zaujal zámecký park a také jeho historie popsaná na vstupním informačním panelu. Parkovou úpravu jsme v zimním měsíci nemohli vychutnat v plné míře, cesty tu jsou udržované. Pohledově zaujme hlavní Sluneční brána a cesta k hlavnímu vstupu do zámku. Před zámkem je zajímavá kašna, která stála původně na pražském Koňském trhu (nyní Václavském náměstí¨) a socha obětem 1. a 2. světové války.
Pražskou ulicí jsme se po návštěvě zámeckého areálu dostali na Palackého námětí s kostelem a radnicí. Občerstvit se lze v hotelu - od něho cestou vzhůru se dá dojít k jedné zajímavosti - a to k „Sloupu odsouzenců“. Na tomto místě se odsouzenci na smrt mohli naposledy pomodlit před cestou na Šibeniční vrch. Zde se nyní nalézá nové autobusové nádraží.
Pro nás právě zde výlet skončil. Jelikož o víkendu jezdí velmi málo autobusů, museli jsme se vydat na vlakové nádraží vzdálené asi dva kilometry.
