Článek
Kunětická hora na Pardubicku je znělcový kopec, který málem doplatil na svůj zemský původ.
Těžba kamene byla přednější než hrad, jenž na ní stojí. Drancoval ho, nehledě na historii, vídeňský průmyslník Richard Dresche, prý ho nakonec přesvědčil jeho bývalý učitel Alois Jirásek, pak se těžba zastavila.
Stála už za Přemyslovců
Původní hrad tu zbudoval kolem roku 1300 Václav II., ten zanikl, další postavili mniši z opatovického kláštera, Dlouho se tradovalo, že ho znovubudoval právě husitský hejtman Bořek z Miletínka, ale protože permanentně probíhaly na území království půtky a boje, na stavbu určitě nebyl čas.
Bořek nechal hrad po roce 1421 dostavět na základech předchozí pevnosti. Sem také uprchl v roce 1423 po porážce od Žižky u Strachova dvora, tam, kde dnes stojí královéhradecké předměstí Kukleny. V otevřeném boji se utkala dvě husitská vojska. Slepý hejtman opět využil vozovou hradbu, po útoku Bořkových vojsk ji nechal otevřít a zmasakroval protivníka.
Nejednota husitská
Existovalo několik husitských mocenských center, původní radikální Tábor, Pražané, svaz husitských měst, orebité ve východních Čechách. Jejich opěrným bodem byl Hradec Králové, kterému velel Hynek Krušina z Lichtenburka, ale ten odešel a jeho místo převzal Diviš Bořek.
Hradec byl ale i opěrným bodem Pražanů. Sem také táhl po rozchodu s Táborem Žižka. V roce 1423 se Bořek vydal s vojskem na Moravu, Hradec lstí obsadil Žižka.
Nakonec proti sobě bojovali husité na hradeckém předměstí.
Po vojenském neúspěchu se Bořek přidal na stranu umírněných, kteří nepovažovali válku za životní cíl. Na rozdíl od Žižky, konzervativního nekompromisního člověka, který ctil základní hodnoty své doby. Bořek se stal v bitvě u Lipan jedním z vedoucích velitelů vítězné strany.
Žižka posléze táhl na Moravu, k jeho nepřítomnost stačila, aby Hradec ztratil. Další bitva mezi husity následovala v červnu 1424 u Malešova.
Rozkvět za vlády Pernštejnů
Po nějakém čase přešlo panství na mocné Perštejny, hrad byl mohutně přestavěn a opevněn. Třicetiletá válka přinesla zmar, roku 1645 ho vypálil Švédové. V 19. a 20. století zničila opevnění těžba kamene. Plán na obnovu, zrealizovanou částečně, vypracoval architekt Dušan Jurkovič v letech 1923 až 1928, ale realizoval se jen z malé části. Podoba neodpovídá původní stavbě, je zromantizovaná.
Nad vším ční 34,5 metru vysoká Černá věž, slouží jako vyhlídka. V interiérech paláce jsou expozice parforsních honů, část se věnuje Pernštejnům a rybníkářství na Pardubicku. Bylo tu rybníků jako v jižních Čechách, jenže se začali vysušovat a přeměňovat na zemědělskou půdu.
V roce 1820 zavítal na hrad František Josef I., patřil habsburskému domu a doporučil opravu. Později přijel i arcivévoda Ferdinand. Zůstalo u doporučení, opravila se kaple s střecha paláce.
Hrad je nyní ve správě státu. Natáčelo se tu několik filmů, nejznámější jsou scény z Rumburaka.
