Hlavní obsah
Překvapením letošního jubilejního 90.ročníku Ústecké staročeské pouti byly ukázky starých řemesel s možností vyzkoušet si tuto ruční práci. Foto: Stanislava Dvořáková

Happy end se nekonal, přesto měla pouť velký úspěch

Město Ústí nad Orlicí pořádá ve dnech 14. - 16. srpna jubilejní 90. ročník Ústecké staročeské pouti. Vedle tradičních i nových pouťových atrakcí, sportovního, kulturního a hudebního programu novinkou byly ukázky starých řemesel a dílny pro děti.

Překvapením letošního jubilejního 90.ročníku Ústecké staročeské pouti byly ukázky starých řemesel s možností vyzkoušet si tuto ruční práci. Foto: Stanislava Dvořáková
Happy end se nekonal, přesto měla pouť velký úspěch

V posledních letech měla Ústecká staročeská pouť stále stejný program a charakter. To se znelíbilo městu i novému vedení Klubcentra v čele s ředitelem Karlem Pokorným, a tak se pokusilo navázat na tradici původních staročeských poutí. Tu kromě prastarých houpaček a kolotočů pro malé i velké tvořil kulturní program v podání divadelního spolku Vicena.

S upomínkou na tento vzor bylo vyčleněno vhodné prostranství vedle Mírového náměstí u kostela Nanebevzetí Panny Marie a v sobotu 15. srpna ve 14 hodin byl zahájen hlavní program vystoupením skupiny historického šermu LUCREZIA z Dolní Dobrouče.

Po výkladu o historických zbraních se divák s pocestným Vítkem přenesl do dob Třicetileté války, navštívil krčmu U dubového stolu a poznal bitky přítomných kumpánů, ať mečem či klackem. Nakonec korbel piva či žejdlík pálenky všechny spory urovnal.

Poté se diváci rozešli k jednotlivým stánkům, aby se seznámili se starými řemesly a podmínkami jejich provozování.

Hned zkraje zaujal umělecký kovář a zámečník Jan Matuch z Černčic, což je obec v podhůří Orlických hor nedaleko Nového Města nad Metují, který s pomocí výhně vytepával lístky růže. Zájemcům z řad dětí nabídl vykování vlastního hřebíku. 

Další zastávku představovala možnost "vyfouknout" si vlastní kuličku. Tato nabídka sklofoukače Michala Zahradníka z Prahy zlákala i dospělé. Však přehlídka výrobků vyučeného technického skláře stála za tuto námahu. Michal Zahradník je představitelem jednoho z nejstarších sklářských rodů v Čechách, kdy tradice osmi generací začíná rokem 1775.

Seznámení s předením na kolovratu Marie Čigelské z Kunštátu na Moravě je u dnešní generace spojeno pouze s pohádkovou podobou kolovratu. Poznání této činnosti v praxi bylo pro mnohé obohacením představy ruční řemeslné práce v dnešní textilní technice.

Na ruční práci při výrobě všemožných předmětů navázaly dětské dílničky. Bylo možné malovat na keramiku, navlékat korálky do náramku, tvořit z papíru a z FIMO hmoty a dětem pro radost se malovalo i na obličej.

Tak ubíhal den v příjemné letní pohodě. Příroda však připravila další neplánované překvapení, a to pravou staročeskou bouřku. Trochu počátečního deště vyřešily deštníky, případně postavení pod koruny stromů. Po chvíli však najednou prudká smršť, proudy vody a ledová krupice ve vlasech ukázala sílu tohoto přírodního živlu.

Několik minut stačilo, aby všechny lehké předměty včetně přístřešků nad stolky nejen změnily stanoviště, ale byly i polámány. Kde nedošlo k poškození, tak se rychle uklízely namočené věci a nekonečně ždímalo.

Důsledkem této nečekané mezihry byl odjezd zúčastněných řemeslníků a organizátorů dílniček, takže řemeslnické odpoledne skončilo v 15 hodin místo v plánovaném čase 19. hodiny. 

Pouze bytelná kabinka se sklářskými výrobky zůstala neporušena, a tak zklamaní účastníci mohli pod vedením Michala Zahradníka pokračovat ve výrobě kuliček, které si na památku z letošní pouti odnesli domů.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků