Článek
Tentokráte se nám vše podařilo sladit termínově, a tudíž ředitel ZŠ Habartov, Václav Riedl, mohl naši tradiční každoroční akci zaregistrovat jako součást projektu nazývaného 72 hodin, do kterého se během tří dnů s nejrůznějšími aktivitami zlepšujícími životní prostředí zapojily desítky tisíc dobrovolníků po celé republice. Podrobnější informace o akci lze získat na www.72hodin.cz.
Letošek se nesl ve znamení čísla deset. Termín byl totiž stanoven na sobotu 10. 10. a navíc jsme zvolili desátou hodinu dopolední, jakožto tu, kdy se sejdeme na autobusovém nádraží, odkud poté podnikneme hromadný přesun na místo určení.
Jezero Boden opět nenechali ve štychu především místní pionýři a skauti, ale dorazilo i několik dětí a i jednotlivců z řad dospělých, kteří nikde organizováni nejsou.
Celkem jsem nás napočítal 44. Než jsme opustili asfaltovou silnici, došlo na vydání pytlů a rukavic, expedici obligátních sušenek a z úst Milana Krčína zaznělo obzvláště pro ty menší i nutné varování před skutečností, že narazí-li na odpad nebezpečný (rozbité skleněné lahve či injekční stříkačky) mají k místu povolat někoho dospělého, aby se tak předešlo nechtěnému úrazu.
Uklízí i ti nejmenší
Do sběru jsme se tak pustili již cestou, kterou využívají především místní, kteří na pláž míří pěšky. Plechovky, plastové lahve, ale nezřídka i roztrhané a zablácené svršky pozvolna začínaly zaplňovat útroby našich igelitových pytlů.
Na pláži se náš kontingent rozdělil na dvě přibližně stejně početné skupiny, které se vydaly kolem jezera, každá jiným směrem. Místem setkání bylo stanoveno stavidlo u menšího z dvojice rybníků.
Kromě odpadků někteří nacházeli i houby, které se staly vítaným bonusem. Za necelou hodinu se naše dvě party setkaly. Nutno poznamenat, že celkové námi posbírané množství odpadu bylo snad nejnižší za celé roky. Že by přeci jen lidé v Habartově byli pořádnější? Anebo se zde projevila intenzivnější práce zaměstnanců technických služeb? Ať tak či onak, doby, kdy jsme cestou museli dělat hned několik sběrných dep, neboť jsme váhu odpadků nebyli schopni již unést, jsou snad v nenávratnu a to je pozitivní zjištění. Možná se jednou dočkáme i doby, že naše akce již nebude ani potřebná, což by bylo to nejlepší, co by krajinu, která se vrací k životu po několika desítkách let těžby hnědého uhlí, mohlo potkat.
U stavidla malého rybníka jsme tedy zřídili jediné depo, které po víkendu vyčistí naše technické služby. Došlo na společnou fotku a vydání originálních tetovaček, které účastníkům budou připomínat jejich letošní účast a dobrý skutek, který svou aktivitou pro přírodu udělali. Všem za jejich čas, ochotu i odvedenou práci patří velký dík.
