Článek
V Habartově se dopoledne hrála velká i malá kopaná. Počasí bylo takřka ideální, rtuť teploměru se pohybovala okolo nuly, bylo bezvětří a krajinu zakrývala bílá peřina. A tak jedinou menší komplikací byla příprava obou hřišť. To velké, škvárové zbavil sněhových nánosů během dvou dní traktor, to menší s umělým povrchem pak během jednoho odpoledne zprovoznil pan správce s pomocí sněhové frézy.
Na škvárovém hřišti se sešly tři desítky Baníkovců a na umělce pak třináct "statečných" příznivců futsalu. Do obou zápasů se kromě stále aktivních hráčů zapojilo i několik kamarádů, jímž se fotbal stal již opravdu jen a pouze zdrojem rekreace a zábavy. A o tu šlo v tento den především, i když je nutné po pravdě přiznat, že vyhrát chtěl a to z nejrůznějších důvodů jednoduše každý.
S ohledem na vzdálenost obou hřišť se autor těchto řádků musel omezit pouze na sledování jen jednoho utkání a tím se pro něho stalo to v malé kopané. Týmy tradičně rozdělil Honza Rod a stejně tradičně se mu za toto rozdělení dostalo spousty výtek, a tak o hec nebyla hned od počátku nouze. Mančafty byly téměř stejně početné a po krátkém, ale nutném rozcvičení se pustily do boje.
Jak už to při tomto zápase bývá pravidlem, nejednalo se pouze o souboj se soupeřem, ale vinou byť upraveného, ale přesto kluzkého povrchu i s koordinací pohybů a vlastním tělem. Nezřídka se tak hráč ocitl ve vodorovné poloze a to i bez přímého přičinění protihráče.
Utkání hrané na dvakrát třicet minut bylo velmi intenzivní a to i pro to, že se díky nerozeznatelnosti hraničních čar hrálo bez autů či rohů, a tudíž oranžový míč byl vyjma toho, kdy ho měl ve své moci brankář, neustále ve hře.
Skóre bylo neustále vyrovnané a ani jeden z týmů se nedostal do trháku. Některé góly vypadaly téměř náhodně a oproti tomu stoprocentní šance vyzněly naprázdno. Na dobu své největší střelecké slávy nechal alespoň vzdáleně zavzpomínat Martin Král, který po třech letech, kdy mezi nás nezavítal, se znovu postavil na své oblíbené místo u tyče. Delší pauza však asi mohla za to, že přes několik slibných příležitostí nechal svými střelami rozezvučet jen tyče fotbalové branky, a síť tak nerozvlnil.
Přestože výsledek nebyl úplně nejdůležitější, je žádoucí zmínit, že zápas skončil 4:3 a z vítězství se radoval tým gólmana R. Oswalda.
Na závěr venkovní části setkání nemohly chybět obligátní pokutové kopy, které toto chladné zimní a přesto tak energií našlapané utkání definitivně uzavřelo.
Na hráče pak již čekala teplá sprcha a následně vytopená klubovna, ve které po takovém výkonu studené pivo chutná dvojnásob. A poněvadž zde byl i dostatek dalších pochutin, strávili zde někteří i další tři až čtyři hodiny, nežli se s přátelským přáním všeho nejlepšího rozhodli vrátit ke svým rodinám, kde je čekaly naplánované oslavy příchodu nového roku 2015. Tím největším přáním bylo, abychom se za rok u této báječné tradice zase všichni ve zdraví sešli.
