Hlavní obsah
16. ročník festivalu Patříme k sobě - Taneční skupina Lucarino Dance z DNS Čížkovice tančí kankán. Foto: Jiří Růzha

Festival Patříme k sobě byl pohlazením po duši

V Semilech se od 16. do 19. dubna konal již 16. ročník festivalu pro zdravotně postižené občany s přiléhavým názvem Patříme k sobě.

16. ročník festivalu Patříme k sobě - Taneční skupina Lucarino Dance z DNS Čížkovice tančí kankán. Foto: Jiří Růzha
Festival Patříme k sobě byl pohlazením po duši

Již 16 let se Podkrkonošská společnost přátel dětí zdravotně postižených Semily pořádá festival, kde jsou hlavními herci, hudebníky a tanečníky právě lidé s mentálním nebo zdravotním postižením. O tom, že je o tento festival opravdu veliký zájem, svědčí i letošní účast 30 zařízení z celé ČR s téměř 350 účinkujícími. Ti se během čtyř dnů předvedli v Semilech a okolí se třemi galavečery a dalšími devíti vystoupeními pro školy a veřejnost.

Představení se konala v kulturních zařízeních obcí a městeček Semily, Vysoké nad Jizerou, Jilemnice, Jablonec nad Jizerou, Železném Brodě, Nové Pace a dalších jevištích a jevišťátkách. Všude byly přijímány s nadšením, všude rozdávaly radost a chuť do života. Všude hladily po duši.

Jedním ze zástupců Ústeckého kraje byla i taneční skupina Lucarino Dance z Domova Na Svobodě Čížkovice. Která vystoupila na festivale celkem čtyřikrát, z toho hned poprvé na náměstí v Semilech, jako ochutnávková upoutávka toho, co diváky bude čekat na hlavním galavečeru v Semilech. Následně ještě skupina s úspěchem vystoupila na galavečeru ve Vysokém nad Jizerou, a představeních pro školy v Jablonci nad Jizerou a Železném Brodě.

Ovšem festival - to není pro jeho účastníky jen představení a odpočinek, to jsou i doprovodné akce, jako návštěva 3D kina, bowling, návštěva Bozkovské dolomitové jeskyně a hlavně veliká téměř čtyřhodinová diskotéka, na kterou se všichni opravdu moc a moc těší, protože tam si všichni pořádně zatancují a popovídají. Za roky, co již festival existuje, jsou mnozí uživatelé služeb kamarádi a přátelé, kteří si během celého roku píší a telefonují.

Všechno krásné jednou končí a tak se v pátek 19. dubna všichni rozjíždějí po dopoledních představeních domů a při loučení říkají: Tak za rok zase tady… A to je ta největší pochvala pro organizátorky, které se letos opravdu vzorně staraly o pohodlí a organizaci všech účastníků. Protože, věřte, ubytovat, nakrmit a zkoordinovat 350 lidí, to je opravdu úctyhodný výkon.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků