Hlavní obsah
Bob Frídl v dobách své největší slávy. Foto: archiv autora

Dvojitá zlomenina nohy způsobila, že se z Boba Frídla nestal fotbalista, ale populární písničkář

Tři roky uplynuly od předčasné smrti písničkáře Boba Frídla, který startoval kariéru ve druhé polovině šedesátých let minulého století. Lyrický, zasněný trubadúr a favorit mnoha dívčích srdcí zaujal na první dobrou. V anketě Zlatý slavík to ve své době "dotáhl" až na čtvrté místo.

Bob Frídl v dobách své největší slávy. Foto: archiv autora
Dvojitá zlomenina nohy způsobila, že se z Boba Frídla nestal fotbalista, ale populární písničkář

Vlastním jménem Josef Frídl se narodil 13. listopadu 1947 v Praze a i když se vyučil slévačem, věnoval se sportu a měl nemalé šance stát se profesionálním fotbalistou, v důsledku dvojité zlomeniny nohy se své sportovní kariéry vzdal. Další velkou příležitost vycítil v muzice - pohledný mladík měl talent i kliku. Začínal v Brně, kde začal vystupovat v klubech, a dokázal se i v době převládající obliby beatu prosadit jako ojedinělý typ moderního trubadúra.

Inspirován poslechem Leonarda Cohena, Donovana, Bulaty Okudžavy, Boba Dylana (jehož křestní jméno si zvolil jako svůj pseudonym) a svým obdivem vůči prokletým básníkům přišel s něčím, co v tehdejší tuzemské nabídce chybělo. Už koncem šedesátých let si vybíral písničky ze zahraničí, ale řadu skladeb si sám zkomponoval i otextoval.

První singl s písní Madona mu vyšel v roce 1970. V následujícím roce vystoupil nejen na Bratislavské lyře, ale stal se také nejoblíbenějším moravským interpretem - vyhrál totiž anketu Moravský brabec. Úspěchu se dočkal i v ostře sledované a tehdy velmi respektované anketě Zlatý slavík, kde za rok 1972 skončil na čtvrtém místě.

„Bobův měkký a lyrický hlas s tenorovým témbrem se dobře poslouchá. Tón tvoří bez zjevného fyzického vypětí, nenásilně přechází z plného zvuku přes smíšený tón do falzetu, ve vyšší poloze v klenutějších kantilénách se občas vypne k dramatičtějším akcentům. Jeho projev je chlapecky prostý, soustředěný, klidný,” zhodnotil Frídlův projev v hudebním časopisu Melodie publicista Jaroslav M. Navrátil.

Zpočátku vystupoval sólově, v letech 1971 - 1972 s Marthou a Tenou Elefteriadu, potom měl až do roku 1978 za zády kapelu vedenou Janem Sochorem. Později spolupracoval s kapelou Ex libris, ale zahrál si i s Folk Teamem a dalšími brněnskými formacemi. V polovině 80. let vystupoval jako písničkář s vlastním doprovodem na kytaru a foukací harmoniku, a tím se postupně vytratil z hlavního proudu.

I když po převratu zkoušel podnikat a působil jak v Česku, tak v Řecku, zpívání a vystupování se nikdy nevzdal. Kromě toho začal v posledních letech nahrávat, což dokládají alba Divadlo života (2002), Zastav se človíčku (2003), Sto patnáct havranů (2005), Roky už se toulám (2007) a Dívka ze severního kraje (2012).

Bob Frídl byl dvakrát ženatý, přičemž z prvního manželství má syna a dceru. Se svou druhou ženou žil poslední roky v Bučovicích. Idylku však začala nabourávat Frídlova vážná nemoc. A ta neměla slitování.

Bylo to 26. února 2013, kdy pětašedesátiletý Bob Frídl zemřel. Příčinou smrti byla rakovina, se kterou bojoval dva roky.

K jeho hitům patřily písně jako Madona, Maminka, Lena, Zapomeň, Jen vítr to ví,  Sestry v bílém, Není ještě čas sbohem dát, Má samota, Balada protikladů, duet s Věrou Špinarovou Řeka nadějí nebo písnička Zpívej tu píseň kouzelnou, kterou nazpíval s Marthou a Tenou.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků