Hlavní obsah
Uherčice jsou velmi rozsáhlé, bývaly i reprezentační, než přišla armáda a místní do zámku Foto: archiv NPÚ

Družstevníci a armáda byli největšími škůdci památek, příkladem jsou kdysi proslulé Uherčice

Kdysi prosperující jihomoravské panství s jedním z nejhezčích zámků se pomalu probouzí k životu. Uherčice jsou obrovské, patří k největším zámkům u nás, po rocích devastace se znovu nadechují. Ale co s tak obrovským majetkem, byť sebekrásnějším? Je prázdný, byl totálně rozkraden a poničen.

Uherčice jsou velmi rozsáhlé, bývaly i reprezentační, než přišla armáda a místní do zámku Foto: archiv NPÚ
Družstevníci a armáda byli největšími škůdci památek, příkladem jsou kdysi proslulé Uherčice

Původního tu není nic, jen zdi a rozsáhlý park. Zničili jsme si to bohužel sami, co teď se zámkem? Uherčice mají nové střechy, zlikvidoval se nepořádek uvnitř, zbudovalo infocentrum. Ale co s tím dál, v oblasti, kam se návštěvníci moc nehrnou?

Většinu poničených zámků u nás nemá na triku žádný vnější škůdce, cizácká vojska, i když někdy také, ale lid domácí. Po druhé světové válce se v rámci vypořádání se s nežádoucím živlem šmahem zabíralo, nejprve rozkradlo a poté kolektivizačně devastovalo mnoho kulturního dědictví.

Collaltové, kteří byli posledními majiteli a výtečnými hospodáři dobře se starající o panství a dávající mnoha lidem práci, nikdy nekolaborovali s okupanty, přesto je vyhnali.

Hrady a kláštery ničili ve velkém husité, po třicetileté válce další zanikly po císařském dekretu, aby nesloužily škůdcům. Zámky naopak měly nastartováno, postupně se s většinou hradozámeckých přestaveb stávaly samostatnými sídly.

Vše patří pracujícímu lidu

Do přelomu minulého století se jich zachovalo mnoho, první újmou byla pozemková reforma. Pohroma ale přišla po roce 1948, vše patřilo všem, první fází bylo rozkradení.

Kde všude působila družstva a demoliční armáda, se dozvíte na mnoha objektech, řada bohužel nepřežila. Málem to odskákaly i Uherčice. Doba byla taková, strana upevňovala moc.

Stojím na rozsáhlém nádvoří zámku, po prohlídce kdysi velmi udržovaného parku naslouchám skvělému výkladu mladé průvodkyně Anetky. Postupně procházíme prázdné místnosti s poničenými freskami, vstupujeme do minulosti panství, jež se řadilo k hospodářsky nejúspěšnějším v oblasti.

Opravit, a co dál?

Když vidíte, jak Uherčice vypadaly před vyhnáním Collaltů, je vám smutno. Památkáři se snaží o záchranu a obnovu, ale co s tak obřím objektem? O Uherčicích se mluví mezi odborníky jako o učebnici slohů.

Do současné podoby zámek přestavěli v 16. století, rozsáhlý park přibyl později.

Rodu zabrali v rámci dekretů nejen Uherčice, jeďte se podívat do Brtnice, jak vypadá tamní zámek, také collaltovský majetek. Do Uherčin přišli pohraničníci, část vlastnilo JZD. Co se nepřetřelo na zeleno, to se zavezlo obilím, hospodářské náčiní se nastěhovalo do vykradených místností.

I kdyby se Uherčice znovu celé zrestaurovaly, původní tu, jako na většině památek, nebude nic.

Uherčicím, o jejichž existenci ví málokdo, hrozil pozvolný zánik. Ves v hraničním pásmu byla nedostupná, jejich obnova začala až v roce 1995, kdy je vzal do péče  Národní památkový ústav.

I přes prázdnost objektu stojí za to ho navštívit, i kvůli tomu, abychom si uvědomili, co jsme v průběhu pár desetiletí dokázali zdevastovat.

Partyzáni nepartyzáni, koukejte odejít!

Collalto za války podporoval partyzány, se svými zaměstnanci vycházel velmi korektně, měl rád Čechy, zemi i obyvatele. Přesto byl v rámci dekretů prezidenta Beneše vyhnán.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků