Dramaturg nemůže být schovaný a v bezpečí někde v archívu, říká Klára Špičková

Komu a čemu všemu tento úspěch přikládá? Především prý práci režiséra Víta Vencla, kterému se podařilo převést tento nelehký žánr na jeviště a práci herců. „Pracovali velmi intenzivně, ono zkoušení komedie není žádná sranda. Šli do toho se stejnou vervou a trpělivostí jako do zkoušení Čechova, nebo shakespearovské tragédie,“ říká Klára Špičková.

Když má vyprávět, co všechno její práce obnáší, říká, že dramaturg hledá hry, někdy i režiséry, pracuje s překlady. Když chystá s režisérem výklad hry, zvažují, jestli to budou hrát v současnosti, nebo ne, jestli zdůrazní tyhle dějové momenty, anebo jiné. „Z toho vychází úprava dialogů, činoherní dramaturg musí umět psát,“ vysvětluje.

„Uvádím první čtené zkoušky, snažím se tzv. „nakopnout herce“ v tom, proč je inscenování zrovna tohoto textu smysluplné. Jsem šťastná, když mi „na čtené“ nikdo neusne a snažím se herce zaujmout. Když jsem párkrát suplovala ve škole za mámu češtinu a výtvarnou výchovu, přišlo mi to velmi podobné. Vstoupila jsem do lví arény a jednala se třídou jako s našimi herci a fungovalo to. Tím chci říct, že jsem s dětmi jednala jako s dospělými, které chci nadchnout pro věc a ne to, že naši herci jsou děti, i když... Jestli si někdo myslí, že jako dramaturg jste schovaný a v bezpečí někde v archívu, mýlí se. Jste první hromosvod v divadle. Za úspěch může vždy režisér, za neúspěch dramaturg, ale nestěžuji si,“ tvrdí Špičková.

Kromě toho také píše články do tisku, poskytuje rozhovory, debatuje s diváky na předpremiérových besedách v ostravském Librexu, má vstupy do rozhlasu nebo do televize. Aktivně připomínkuje vznikající inscenaci před herci a režisérem během zkoušení. Píše a sestavuje program k představení. Dramaturg je však někdy také hledač hereckých talentů, což se jí daří právě v Ostravě, kam přivedla třeba současnou hvězdu ostravské scény Igora Orozoviče.  

A na čem momentálně pracuje? „Můj velký inspirátor, učitel a člověk, který mě přivedl k divadlu, Karel Tománek, mi radil, že pouze s jednou inscenací ročně mohu tzv. „porodit dítě.“ - Že víckrát to ani nejde. Protože na rozdíl od Karla nemám rodinu, těším se tuto sezónu na porod několika „dětí“, i když každé bude mít jiného tatínka. Nejdřív čekám s Januszem Klimszou malého boxera, což se projeví v inscenaci Slož mě něžně, potom si odskočím do plzeňské „porodnice“, kde přivedu na svět pěkného „pancharta“ – a to ve hře Je třeba zabít Sekala, dále jsem v očekávání s Peterem Gáborem – vybrali jsme si z banky nejchytřejší spermii všech dob - Williama Shakespeara a jeho Sen noci svatojánské. A pak se mi neuleví. Naopak. Čeká mě nejdrsnější a přitom nejpoetičtější porod dvojčat - opět s Januszem. Těhotenství je rizikové už od začátku - Janusz mi totiž vyhrožuje, že první dítě se bude jmenovat Tristan a ne Isolda. Nevím, na co naráží, snad ne na dramaturgicko-režijní výklad,“ uzavřela s úsměvem dramaturgyně.