Článek
V sobotu 14. června se zúčastnili soutěže, která byla spojená se 125. výročím založení požárního sboru SDH v Bukové ve Středočeském kraji. Program oslav byl spojen se soutěží IV. ročníku Memoriálu Josefa Šourka v požárním útoku mužů a žen sedmičlenných družstev.
Borovenské ženy v Bukové bodovaly v klasickém útoku, který je na čas, jenž se zastavuje správným zacílením proudu vody na terč. Zajímavostí je možná také to, jaké jsou jejich „civilní“ profese: studentka na mateřské dovolené, hospodská, poštovní doručovatelka, operátorka ve výrobě, zdravotní sestřička na mateřské dovolené, ještě jedna studentka. Bohužel se žen pro tuto soutěž (pro nemoc) nedostávalo, došlo tedy k výjimce, kdy nastoupil se ženským družstvem muž, respektive nejmladší dědeček z Borovna, který je státním zaměstnancem.
Malá obec – málo možností, a tak borovanské družstvo mělo vcelku raritní složení: výše zmíněný dědeček Milan „běžel v útoku“ se svojí ženou Janou, tedy babičkou malé Markétky, která byla v publiku a sledovala rodinné trio, neboť i její maminka Míša startovala v tomto týmu. O cennou trofej také bojovala studentka Nikola se svojí mamkou Olinou. Prostě jedna velká hasičská rodina. V tomto složení se umístily na krásném třetím místě.
Mužům se tolik nedařilo a skončili bohužel až na sedmé příčce. Ambice byly podstatně vyšší, avšak je zklamala technika. Snad se jim podaří do příštích závodů „mašinu“, která byla vyrobena již téměř před čtyřiceti lety, vylepšit. Bohužel na novou a ani na repasovanou v současné době nemají prostředky, což je opravdu trápí, neboť se jindy umisťují na medailových příčkách a nyní se vítězství se vzdalují.
Borovno je obcí, která žije požárním sportem, ale i fotbalovými turnaji. Mimo soutěžní sezónu se věnují kulturní činnosti, především své úsilí zaměřují na pořádání tradičního dětského maškarního bálu a hasičského plesu. Vyhlášené jsou i novoroční a další tematické pochody. Do povědomí se dostává i místní pěvecký sbor, kterému není cizí nacvičit komické plesové předtančení či realizovat taneční kurzy, které nepostrádají akrobatické prvky tanců a besed, jež jsou občas nezařaditelné. A jak borovenští říkají: „Nejen zábavou člověk je živ, a tak se i naši členové nejen baví, ale i pracují a pomáhají nejen své obci, ale i těm okolním.“
