Článek
Přestože tradice zdejší výroby sahá hluboko do minulosti, nyní se sem dijonská hořčice dováží zpoza Atlantiku – z Kanady. Důležitá je totiž receptura, ne lokalita, kde rostlinu vypěstovali.
Nevadí - krásné město Dijon, ležící v srdci Burgundska nedaleko pramene Seiny, za návštěvu i tak stojí.
Začali jsme dijonskou hořčicí, pokračujme tedy v gurmánském stylu a pojďme se nejdříve projít krytou městskou tržnici, kde vedle desítek druhů zaručeně čerstvých plodů moře nabízejí prodejci delikatesy z masa, vedle toho stejně vynikající sýry, dál třeba vyhlášený dijonský perník s medem a kořením nebo burgundské víno. Že byste odolali a neochutnali, nepřichází v úvahu.
Ale dost už dráždění chuťových buněk. Vydejme se po stopách historie.
Místo bylo osídleno více než pět století před Kristem, v době halštatské. Základy dnešního centra departmentu Côte-d’Or položili staří Římané, kteří zde vybudovali první osadu nazvanou Divonium. O mnoho století později, kolem roku 1000, se toto město stalo sídlem burgundských vévodů, jejichž palác, který je kombinací několika uměleckých slohů, zejména gotiky, renesance a klasicismu, stojí na Place de la Libération.
I dnes zde mají „úřadovnu“ radní Dijonu, ve východním křídle se navíc nachází Muzeum výtvarného umění a v něm zdobná hrobka vládců Dijonu z 15. století. Ve zdejší sekci věnované modernímu umění jsou k vidění skvosty mnoha známých ikon.
Kolem mohutného komplexu se rozkládá historické centrum, nyní chráněná památková oblast, se spoustou soukromých paláců, hrázděných domů a středověkých kostelů.
Zcela nepřehlédnutelná je římskokatolická katedrála svatého Benigna Dijonského, městského patrona, vystavěná v gotickém stavebním slohu v období 1280 až 1325. Atypickou architekturou a stejně působivou vnitřní uměleckou výzdobou zaujme také gotický kostel Notre-Dame z let 1230-1251 - chrám se třemi řadami groteskních chrličů, figurkami sochaře Jacquemarta a hlavně plastikou sovičky.
Ta je patronkou města a podle legendy splní přání každému, kdo k ní zleva přijde, levou rukou se dotkne jejího bříška a odejde vpravo. Symboly sovy jsou vytlačeny i ve starodávné dlažbě a značí turistickou stezku. Ztratit se zde proto není možné.
Za pozornost a prohlídku samozřejmě stojí kostely sv. Štěpána, sv. Michaela archanděla, sv. Jana, sv. Filiberta, stejně jako Panny Marie, ale třeba i Place Francois Rude s kašnou a sochou vinaře.
V nejstarších částech města nalezneme kromě významných památek také dodnes obývané řadové domy, staré tři sta i více let, které se od dob svého postavení prakticky nezměnily. Dijon byl totiž v historii mnohokrát ušetřen od válečného ničení, a to i navzdory faktu, že tudy prošla například Prusko-francouzská válka nebo obě války světové.
Tomuto městu ovšem nechybí ani Vítězný oblouk. Až ho na náměstí Darcy uvidíte, určitě se téměř vzápětí alespoň pomyslně přemístíte na pár vteřin do metropole nad Seinou, kde na Champs-Élysées stojí jeho mnohem větší "bratr". Na dohled odsud je pak jeden z mnoha městských parků, kde posezením u fontány můžeme krátké nahlédnutí do Dijonu zakončit.
