Článek
Na chrudimském rybníku jaro zlomyslně roztavilo ledovou střechu vodního království a tak vodník alias Libor Štumpf z chrudimského loutkového divadla AHOJ se rozhodl podívat do světa lidí. Sebral pomocníka, pár rybiček i sítě a najednou se ocitnul na karnevalu v Ústí nad Orlicí. Hrnečky sice s sebou také přivezl, ale jen tak pro parádu. On utopence či jiná neštěstí postihující lidské bytosti v lásce nemá. Však je pohádkovou bytostí, kde dosud vítězí dobro nad zlem a s živými dušičkami z RC Srdíčka se chtěl smát, tančit a dovádět.
Zkoumavě se rozhlédl po přítomných bytostech, pozdravil se s mladým nástupcem vodnického řemesla, přivítal víly, rusalky a princezny. Když zahlédl rozšafně kráčejícího d´Artagnana ihned reagoval upozorněním: "Opovaž se někoho zapíchnout, dnes se válčit nebude!" Lučištníci rychle skryli luky pod plášť a transformen pro jistotu zmizel v davu. Když se vodník otočil a spatřil masku představující jakéhosi pobertu, pokračoval: "Ukaž ručičky, nezůstalo ti něco za nehty, co tam nepatří?" To se již malý učeň policie hlásil do služby a souhlasil s vodníkem, že ti, co by chtěli narušit tyto šťastné chvíle, mezi bájné pohádkové bytosti nepatří. Proč se zabývat špatnými událostmi, když je tolik krásných věcí na světě.
Vodník ještě potají pohrozil sličné čarodějnici a se slovy: "Obraťme list, tohle přece není repertoár k slušnému životu", zvesela zahájil program Létajícím Čestmírem s přiléhavým veršem - já ho podezřívám, že zná jiný svět. V další písničce se našla rada pro zloduchy - Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme... Oddechovým časem se stala loutková pohádka, kde vodník kolem smyšleného potoka rozprostřel velikonoční les.
A zase se pracovalo. Při písni Vesele si píseň zpívají se vařila kaše. Poté masky utvořily vláček motoráček Jede, jede do dáli, veze samý tentokrát veselý... A opět se soutěžilo ve hře rybník-břeh. Když bylo oznámeno, že draka bolí zub a vodník zub táhl a nevytáhl, poradila ježibaba zadupat. Tak všichni dupali Dupi, dupi, dup, draka bolí zub. Další tanec v rytmu letkis tančili již všichni, malí i velcí.
Poslední hrou byla židličková, na koho židle nezbyla, byl odškodněn bonbónem a náručí tatínka nebo maminky, takže žádná slzička neukápla. Však následná sprška bonbónů umožnila každému získat sladkou kořist.
To se již blížil konec programu a tak při melodii Já už jdu, jdu, jdu, už mám všechno hotový... vzlétly desítky balónků. Loučení bylo typické s mohutným AHOJ...
Aby radost dětí byla dokonalá, u východu je ještě čekal výběr dárku ve formě míčku, omalovánky, pastelek a dalších hraček.
