Článek
Dětský domov oficiálně zahájil svou činnost 1. září 1956. Tehdy sem bylo umístěno devadesát šest dětí, které byly rozděleny do skupin podle věku a pohlaví. Za dobu jeho existence prošlo domovem přes 1 500 dětí.
Nechyběly ani experimenty, jako například v roce 1995, kdy do domova přicházely z jiných dětských domovů nezletilé těhotné dívky, které byly zařazeny do jednotlivých rodinných skupin, kde následně s tetami a strýčky vychovávaly své děti.
V roce 2000 vznikla odloučená pracoviště v Sušici a Chanovicích. Domov také získal cvičné startovací byty.
Pamětník vzpomíná
V slavnostním programu, který se uskutečnil v sobotu 17. září v kašperskohorském kině, vystoupil Emil Kintzl, publicista, pamětník, nestor šumavského lyžování a spoluautor knihy Zmizelá Šumava.
Svou vzpomínku věnoval bývalému řediteli dětského domova Janu Kučerovi, s nímž se poznal v roce 1945.
„Vychovával své děti k čestnosti, pracovitosti, odvaze, prostě ke všemu, co tyto děti do života potřebovaly. Byl jejich opravdovým tátou a byl neustále plný pěkných, dobrých nápadů. Byl to vlastně takový všeumělec. Spíše by bylo lehčí jmenovat, co neuměl, než to, co uměl. Byl průkopníkem ve výchově dětí. Založil jako první v republice tak zvané rodinné buňky a později spolupracoval i na vytváření S.O.S. vesniček,“ vzpomínal Emil Kintzl.
Jedno z nejkrásnějších míst
Při oslavách nechyběl ani starosta Petr Málek, který uvedl, že Kašperské Hory patří k nejkrásnějším místům naší vlasti a dětský domov je jejich nedílnou součástí. Vyjádřil uznání zaměstnancům domova, neboť ve skutečnosti nejde o zaměstnání, ale o poslání.
A své poslání plní opravdu na výtečnou. Snaží se dětem vytvořit ty nejlepší podmínky. Asi není potřeba dodávat, že jim věnují i pořádný kus svých citů a emocí, což je poznat na jejich otevřených, přátelských a především upřímných vztazích.
Bez nadsázky lze říci, že právě domov v Kašperských Horách je jakýmsi pozitivním ostrovem v dnešním moři nenávisti a zloby.
