Článek
Popravený penězokaz?
Nález 170 centimetrů vysoké kostry (na tehdejší dobu byl ten muž téměř obr), který podle odborníků zjevně trpěl artritidou, rozjel debatu o vampyrismu. Pohřbený, asi 50letý muž měl u hlavy a nohou kameny, u pravého lokte ležely 4 pražské groše, čímž se dá určit doba úmrtí. Někdy za vlády Jana Lucemburského.
Lebka je rozdrcená. Kostra ležela asi metr od hřbitovní zdi, což by nasvědčovalo, že neměl být pochován do posvěcené půdy, možná byl zločinec. Z nálezu mincí vznikla hypoteza, že mohlo jít po jejich padělatele.
Odborníci určili i DNA v databázi Ysearch.org a podařilo se jim najít žijícího příbuzného, po kterém dostal jméno Tobias. Prý by mohl mít balkánské předky.
Nepleťme si upíra a vampýra
Upíři vstávající za měsíčního svitu z hrobu a svými špičáky se tisknoucí na hrdla obětí, to jsou pohádkové bytosti. Hraběte Drakulu nebo upíra Nosferatu najdete jen ve filmech. Ale protože lidský strach je vzrušující emoce, upíři asi nevymřou. Zažene je česnek, usmrtí stříbrná kulka a dubový kůl vražený do srdce.
Vampýrem byl ve středověku označován člověk s tělesnými vadami, znetvořením a jemuž byly většinou přisuzovány věci, které neudělal. Protože se vymykal, společnost se ho bála, něco podobného byl Zvoník od Matky Boží z Hugova románu. Po smrti byli tito „zvláštní“ pochováni na boku nebo tváří dolů. Byly jim mrzačeny končetiny, aby nemohli vstát, i probodení se objevilo.
Kosterní nálezy u Čelákovic před léty rozpoutaly velké debaty o vampyrismu v Čechách, jsou připomenuty i ve zdejší expozici. Tam byly ostatky nalezeny se spoutanýma rukama, podobně v Žatci, Prostějově, Lahovicích. Při pohřbu vampýra se činila všemožná opatření, aby mrtvý nemohl škodit živým. Jedním z příkladů je exhumace a znovuuložení obličejem dolu francouzského krále Pipina III. Krátkého.
Vykopat a spálit, pak již neškodí
První zmínky o vampyrismu i u nás pocházejí od letopisce Neplacha, popisující v roce 1336 smrt pastýře z Blova u Kadaně. Protože škodil v noci lidem, honil je s klackem, byla jeho mrtvola vykopána, probodena a spálena, podobně se vedlo i ženě z Levína, která chodila dusit lidi. Když ji spálili, trápení ustalo.
Tobias je hlavním lákadlem, je tu i jeho pravděpodobná podobizna, ale výstava se věnuje životu dané doby, zvyklostem, pověrám, ale i Trojzemí, regionu, kde se stýkají hranice Česka, Polska a Německa. Osídlování, připojení k české koruně, rozvoj řemesel, těžba rud. I hrdelnímu právu, spekuluje se o tom, zda Tobias nemohl být potrestán za nějaké zločiny.
Vystavené předměty pocházejí částečně i z blízké Žitavy, libereckého a plzeňského muzea.
Výstava je k vidění v centru Brána Trojzemí, pondělí až pátek 8.30-16.00, sobota, neděle 10.00-16.00 hodin.
