Článek
V osmašedesátém se říkalo, že do Švýcarska emigrují lékaři, do Francie umělci a pseudoumělci, do Německa inženýři a ti, co se bojí okupantů nejvíce, emigrují co nejdále – do USA. Ve Švýcarsku se postupně usadilo kolem 18 tisíc Čechů a zejména vzdělaní a pracovití lidé se úspěšně integrovali. Česko-slovensko-švýcarská společnost poté umožnila řadě lékařů vzdělávací pobyty ve Švýcarsku a pomáhala dodáváním zdravotnických nástrojů a vyšetřovacích přístrojů.
První ročníky bálu byly působivou společenskou událostí posrpnové emigrace se silným nostalgickým akcentem. Po integraci Čechů a Slováků do švýcarské společnosti touha po setkávání ochabovala, vyrostla druhá generace exulantů bez cizího přízvuku a s jinými zájmy, a třetí generace je na cestě. Společnost stála před otázkou - jak dál? Zdá se, že Metamorphose Ball je řešením.
Spíkr společnosti Dr. Štěpán Unger uvítal návštěvníky bálu vzletnými slovy: „Bál je vždy hádankou – organizátoři neví, jak dopadne, a účastnici bálu neví, co je čeká. Tentokráte jsme se inspirovali dílem římského básníka Ovidia, který ve sbírce básní Metamorphosis proměňuje lidi na ptáky, ryby, kočky atd. Není to za trest, ale naopak za odměnu a k jejich osvobození od pozemského života… Na našem bálu chceme tancem a setkáním přátel dosáhnou osvobození od běžných pozemských starostí."
Zvláštností bálu byla dvakrát dámská volenka, expreskurz klasických tanců vedený profesionálními lektory a poločeský jídelníček: paprikový guláš s knedlíky, tatarský biftek, spišské párky a makové buchty. Dvě kapely – profesionální švýcarská The Vintage Big Band a místní česká - hrály nepřetržitě k tanci i poslechu a večerem zazněly i české lidové písně.
Děti, nejmladší účastníci bálu, které si hrály na pořadatele, vzkazují: Příští rok nashledanou opět v Kongresshausu.
