Hlavní obsah
Po Žofíně nenajdeme stopy,zbyly jen fotky a akvarely Foto: Národní památkový ústav, SH Nové Hrady

Buquoyský lovecký zámeček Žofín vymazala z povrchu zemského Pohraniční stráž

Ve všech ročních dobách kouzelné Novohradské hory na hranicích s Rakouskem, kde přecházejí do pohoří Freiwald, jsou přírodním skvostem. Najdeme tu vrcholy s více než tisícovou nadmořskou výškou, ale také dvě nejstarší chráněná území u nás – Žofínský prales a Hojnou Vodu na svahu Vysoké.

Po Žofíně nenajdeme stopy,zbyly jen fotky a akvarely Foto: Národní památkový ústav, SH Nové Hrady
Buquoyský lovecký zámeček Žofín vymazala z povrchu zemského Pohraniční stráž

Nejstarší chráněné území střední Evropy

Jako bezzásahové území je vyčlenil v roce 1838 majitel novohradského panství hrabě Jiří August Buquoy. V nařízení o zachování části pralesa stojí: Jako památníku dob dávno minulých, názornému požitku pravých přátel přírody, vzbuzujících obdiv a a úctu svým stavem...

Jeho syn velkostatkář Jiří Jan byl výborným lesníkem, ale také zdatným a náruživým lovcem, proto nechal v roce 1852 postavit na soutoku potoků lovecký zámeček pojmenovaný po manželce Sophii Oetttingen-Wallersteinové Žofín (Sophinschloss).

Zámeček nesl hraběnčino jméno

Nádherná lesní stavba, jak můžeme vidět na akvarelech Adolfa Gustava Schulze, které vlastní Národní památkový ústav na Nových Hradech, stála pro potěchu majitelů a návštěvníků přes sto let. V roce 1860 přistavěli jižní trakt. Objekt půdorysu písmene H měl vstupní bránu s věžičkou, vjezd zdobily sochy jelenů.

Dřevěné patro vystavěli v alpském stylu, zámeček měl reprezentační sál se stropem vyzdobeným buquoyským rodokmenem. V kulečníkovém sálu byly ručně malované tapety, interiér si panstvo zařídilo stylově a velmi pohodlně.

Reprodukce dobových fotek a kvašů lze zhlédnout na webu penzionu Lesovna Žofín, který vyrostl téměř na místě zbořeniny. O devastaci se postarala rota Pohraniční stráže, vzpomínky vojáků na webu jsou velmi zajímavé.

Z oslovení Bratrstvo ostnatého drátu a výzev Neprojdou běhá husí kůže, péesáci se stále scházejí a dokonce vyšla i Kronika pohraniční roty Žofín.

Pohraničníci přišli v padesátých letech, většina interiéru v průběhu doby vzala za své. V roce 1978 se pohraničníci přesunuli na jiný objekt do Černého údolí. Devastovaný zámeček, u kterého se propadla střecha, vyhořel a v roce 1980 ho na pokyn velitelství PS zdemolovali. Sutiny byly rozhrnuty po svahu, takže  se nezachovalo nic.

V oboře, která obklopovala sídlo, lze najít nepatrné zbytky altánu.  

Žofínský prales, povětšinou bukový, tu a tam proložený smrkem či jedlí, je nádherné místo. Nejstarší jedle tu padla po vichřici v roce 1975, letokruhy oznámil stáří 425 let. 

Nejhezčí je na podzim, kdy jeleni protrubují v říji tiché noci. Půdu postupně pokryje vrstva nazlátlého šustícího listí, les provoní vůně pozvolného tlení. Na jaře se stromy olistí a  pod buky vykvete záplava bylin, nejvíce květů tvoří kyčelnice devítilistá.

Po čtyřicet let zakázané minihory mají nejzdravější přírodu u nás.

Kraj ožívá, ale pomalu, spíš rekreačně, to je dobře, sem žádný velký ruch nepatří.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků