Článek
Houslista Roman Patočka a klavírista Adam Skoumal přinesli svým vystoupením příznivcům festivalu mnoho radosti i nezapomenutelný zážitek.
Festivalové koncerty v prostředí novoměstského zámku navíc v posledních letech vždy ozvláštnila jedna specialita. Premiéra skladby napsané na objednávku MHF.
V roce 2014 zde zazněla suita Kawasakiho růže od Aleše Březiny v podání Dvořákova tria, o rok později klavírní trio "Cosi fun tutte" od Lukáše Hurníka v provedení Smetanova tria a 16. října 2016 La Valse de l'aventure z pera Adama Skoumala. Letos poprvé však autor svoji skladbu také provedl.
Ještě předtím, než Adam Skoumal zasedl ke klavíru, aby spolu s houslistou Romanem Patočkou "naservírovali" posluchačům novinku "k ochutnání", ke svému dílu poznamenal: „Potěšilo mě, když jsem byl osloven, abych napsal skladbu pro tento festival. Přemýšlel jsem také, kdo ji bude hrát. Zvolil jsem milostné téma a skladbu věnoval Romanu Patočkovi, který se nedávno oženil. Název skladby La Valse de l'aventure v překladu zní Valčík jedné avantýry, ovšem avantýrou se v tomto případě myslí milostné dobrodružství.
Skladba plná energie a vášně se setkala s velkým ohlasem. Když dozněla, ozvalo se z publika "BRAVO!" a následoval bouřlivý potlesk. Ten přirozeně sklidily i skladby Mozarta, Brahmse, Dvořáka či Camille Saint Saënse.
Posluchači velmi ocenili nejen špičkové výkony interpretů, ale také zajímavé průvodní slovo, kterým jednotlivé části programu umělci doprovodili. Například na konto Sonaty A dur, op. 100 Johannese Brahmse houslista Roman Patočka prozradil: „Brahms sonátu napsal v roce 1886 během pobytu ve Švýcarsku. Jeden z jeho místních kamarádů byl pastor a básník, který k této skladbě později napsal verše, takže se dá přednést i v kombinaci s verši. Tato sonáta je nejkratší z Brahmsových sonát a říká se, že je nejlyričtější. První tři akordy jsou velmi podobné s Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští a Brahms tím zřejmě vzdává hold Wagnerovi, kterého obdivoval.”
Závěr koncertu tvořila Introdukce a Rondo Capriccioso op. 28 francouzského skladatele Camille Saint Saënse, o níž se posluchači z úst Romana Patočky dozvěděli: „Saint Saëns napsal tuto skladbu pro španělského virtuosa Pabla de Saraseta, nejslavnějšího své doby. Původně ji zamýšlel jako první do svého prvního houslového koncertu, od toho však upustil a vznikla samostatná skladba, která je dnes velmi populární u všech houslistů.”
...a pak následovaly velké ovace vestoje, které vyústily ve dvojnásobný přídavek na rozloučenou.