Hlavní obsah

Bravo! pro houslistu Romana Patočku a klavíristu Adama Skoumala na hudebním festivalu F. L. Věka

Novinky, Dana Ehlová

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Velký sál zámku v Novém Městě nad Metují se stává místem jednoho z koncertů Mezinárodního hudebního festivalu F. L. Věka již pravidelně. Nádherné prostředí, jako stvořené pro krásnou hudbu ve špičkovém provedení, umocňuje dojmy milovníků tohoto žánru. Ani letos tomu nebylo jinak.

Foto: MHF F.L.Věka (archiv)

Houslista Roman Patočka a klavírista Adam Skoumal svým uměním nadchli příznivce MHF F. L. Věka.

Článek

Houslista Roman Patočka a klavírista Adam Skoumal přinesli svým vystoupením příznivcům festivalu mnoho radosti i nezapomenutelný zážitek.

Festivalové koncerty v prostředí novoměstského zámku navíc v posledních letech vždy ozvláštnila jedna specialita. Premiéra skladby napsané na objednávku MHF.

V roce 2014 zde zazněla suita Kawasakiho růže od Aleše Březiny v podání Dvořákova tria, o rok později klavírní trio "Cosi fun tutte" od Lukáše Hurníka v provedení Smetanova tria a 16. října 2016 La Valse de l'aventure z pera Adama Skoumala. Letos poprvé však autor svoji skladbu také provedl.

Ještě předtím, než Adam Skoumal zasedl ke klavíru, aby spolu s houslistou Romanem Patočkou "naservírovali" posluchačům novinku "k ochutnání", ke svému dílu poznamenal: „Potěšilo mě, když jsem byl osloven, abych napsal skladbu pro tento festival. Přemýšlel jsem také, kdo ji  bude hrát. Zvolil jsem milostné téma a skladbu věnoval Romanu Patočkovi, který se nedávno oženil. Název skladby La Valse de l'aventure v překladu zní Valčík jedné avantýry, ovšem avantýrou se v tomto případě myslí milostné dobrodružství.

Skladba plná energie a vášně se setkala s velkým ohlasem. Když dozněla, ozvalo se z publika "BRAVO!" a následoval bouřlivý potlesk. Ten přirozeně sklidily i skladby Mozarta, Brahmse, Dvořáka či Camille Saint Saënse.

Posluchači velmi ocenili nejen špičkové výkony interpretů, ale také zajímavé průvodní slovo, kterým jednotlivé části programu umělci doprovodili. Například na konto Sonaty A dur, op. 100 Johannese Brahmse houslista Roman Patočka prozradil: „Brahms sonátu napsal v roce 1886 během pobytu ve Švýcarsku. Jeden z jeho místních kamarádů byl pastor a básník, který k této skladbě později napsal verše, takže se dá přednést i v kombinaci s verši. Tato sonáta je nejkratší z Brahmsových sonát a říká se, že je nejlyričtější. První tři akordy jsou velmi podobné s Wagnerovou operou Mistři pěvci norimberští a Brahms  tím zřejmě vzdává hold Wagnerovi, kterého obdivoval.”

Závěr koncertu tvořila Introdukce a Rondo Capriccioso op. 28 francouzského skladatele Camille Saint Saënse, o níž se posluchači z úst Romana Patočky dozvěděli: „Saint Saëns napsal tuto skladbu pro španělského virtuosa Pabla de Saraseta, nejslavnějšího své doby. Původně ji zamýšlel jako první do svého prvního houslového koncertu, od toho však upustil a vznikla samostatná skladba, která je dnes velmi populární u všech houslistů.”

...a pak následovaly velké ovace vestoje, které vyústily ve dvojnásobný přídavek na rozloučenou. 

Reklama

Výběr článků

Načítám