Hlavní obsah

Boris Rösner uměl hodit přes rampu poselství, letos by oslavil pětašedesáté narozeniny

Novinky, Robert Rohál

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Drsně mužný vzhled, ale ve skrytu duše romantik. Milenec i snílek. Vůdce i bídák. Démon i šašek. To byly herecké polohy Borise Rösnera, který by letos v lednu oslavil pětašedesátiny. Velký herec, který si zahrál Puka, Antonia, Othella, Salieriho, Mefista, Harpagona i Cyrana, zemřel před deseti lety.

Foto: archiv autora

Zdena Studenková a Boris Rösner v televizním filmu Milenec lady Chatterleyové.

Článek

Narodil se 25. ledna 1951 v Opavě v umělecké rodině, jeho matka byla herečka Jarmila Horská. Svou uměleckou dráhu začínal - po studiu herectví na pražské DAMU, kterou absolvoval v roce 1973 - na liberecké scéně. V roce 1978 byl angažován do Městských divadel pražských, odkud v roce 1986 přešel do činohry Národního divadla, kde až do svého předčasného odchodu  sehrál významné postavy domácího i světového repertoáru.

Byl výsostný shakespearovský herec, uměl hodit přes rampu poselství.  Nebyl hercem ornamentů, ale hercem tvrdého tahu na myšlenku, tvrdí o něm dodnes jeho kolegové a žáci.

Vedle toho také režíroval a učil na DAMU, v rozhlase a dabingu zase uplatnil svůj podmanivý hlas, jako recitátor zářil ve Viole a Lyře Pragensis. Důkazem úrovně jeho mnohostrunného herectví jsou i prestižní ocenění - patří mezi ně i Cena Františka Filipovského (1997) za dabing filmu Na východ od ráje, titul Neviditelný herec za postavu Harpagona v Lakomci, Cena Alfreda Radoka (2004) nebo Cena Thálie (2004).

Na plátně debutoval malou rolí číšníka ve filmu Kalamita (1981), ale už předtím si zahrál v televizní inscenaci Anglický biftek s českou oblohou (1979). V celovečerních filmech vytvořil celou řadu rolí, ale vesměs šlo o postavy vedlejší, byť v jeho podání výrazné - ať už to byl jeho "grázl" v Zelené vlně (1981), mastičkář Severín ve Strace v hrsti (1983), Mutina v historickém snímku Oldřich a Božena (1983), Jakub v Komediantovi (1984) nebo Píšťalka v muzikálové verzi Daňkovy hry Dva na koni, jeden na oslu (1986).

Ve filmu Jaroslava Soukupa Divoká srdce (1989) si zahrál ve druhé povídce Divoký páv legendárního milovníka Casanovu, zato v devadesátých letech převažovaly televizní role. V rakouském seriálu režiséra Juraje Herze Wolfgang A. Mozart (1991) si zahrál Salieriho, ale pěknou příležitostí byl i jeho Oliver Mellors v Milenci lady Chatterleyové  (1998). Přesto se i v této dekádě objevil v několika filmech, například v Černých baronech (1992), kde představoval vojína - JUDr. Macháčka, či v historickém snímku V erbu lvice (1994), kde ztvárnil postavu Havla.

Velkou příležitostí byly pro Borise Rösnera dvě role, které patřily k těm posledním na televizní obrazovce - jednak titulní postava principála Ondřeje Matyáše v seriálu Stříbrná paruka (2002), jednak velitel koncentračního tábora Kleinburger v Hodině pravdy a lásky (2003).

Ke konci života bojoval Boris Rösner s rakovinou, které podlehl 31. května 2006, bylo mu pouhých pětapadesát let.

Reklama

Výběr článků

Načítám