„Na konci osmnáctého století žila jedna část rodiny Rybových v Rožmitálu pod Třemšínem a druhá v Týnu nad Vltavou. Tam Jakub Jan nějakou dobu pracoval jako adjunkt. Byl to člověk, který měl i nějaké levobočky. Díky tomu jsem se stal jeho potomkem,“ vysvětlil Právu Pavel Jakub Ryba.

K České mši vánoční má zvláštní vztah. „Poslouchal jsem ji řadu let, ale abych se přiznal, v posledních letech už ne. Je to krásná muzika, v podstatě dobový pop. Vadí mi ale, že se zprofanovala a stala nedílnou součástí vánočních svátků takříkajíc za každou cenu. Někteří lidé si na její prezentaci dokonce založili živnost a to se mi nelíbí,“ říká.

Předělávky se nepovedly

On sám, byť muzikant, ji nikdy nehrál. Řada lidí jej k tomu sice vybízela, on však tvrdí, že je to specifická skladba. „Měla by ctít původní atmosféru. V posledních letech se ale různě předělává, a dokonce i přezpívává některými popovými zpěváky. To je pro mě nepřijatelné. Slyšel jsem i jazzovou verzi, ale ani ta se nepovedla.“

Česká mše vánoční je dnes sice nejpopulárnější sváteční skladbou v naší zemi, svému autorovi však slávu a klid do života nepřinesla.

„Je to výrazně melodická skladba, a já si proto mohu myslet, že ji psal proto, aby se rychle rozšířila. Za jeho života ovšem popularity nedosáhla. Napovídá tomu i Rybův konec. Spáchal sebevraždu, ke které přispěly deprese a smutky z toho, že je jako skladatel nepochopený a neuznaný. Řadě hudebních velikánů se stalo, že byli respektováni až po své smrti.“

Štědrý den je pro Pavla Jakuba Rybu den jako každý jiný. Nijak zvlášť jej prý neprožívá, ani když mu k tomu zní Česká mše vánoční jeho slavného předka.