Článek
Spontánní konzervativní radikální hnutí Tea Party, které se v americké společnosti objevilo v roce 2009 a mělo ustavující kongres v únoru 2010 v Nashville, odkazuje na protest z roku 1773, kdy se v Bostonu místní přistěhovalci postavili proti záměru Velké Británie zavést cla na dovoz čaje a dalších nezbytných komodit. Ono svržení čaje do vody stálo na počátku boje o nezávislost, kterou Spojené státy vyhlásily v roce 1776.
Populistické hnutí Tea Party reaguje na změny v americké společnosti, sdružuje lidi, především bělochy ze střední a nižší střední třídy a střední generace a silně věřící, jimž se zdá, že se Spojené státy příliš vzdálily svým tradicím, liberalizovaly se a objevují se v nich socialistické ideje. Své ideály prosazuje Tea Party na platformě republikánské strany.
Hnutí požaduje rozpočtovou zdrženlivost, snížení výdajů, ale také omezení daní. Zastává se svobod jednotlivce, podporuje také právo na nošení zbraně a staví se za armádu. V jeho idejích se silně projevuje morální postoj a názory puritánských církví. Hnutí, které má značně populistické rysy, se obrací k minulosti, odmítá pokrok a hodně se v něm projevují konspirační teorie. Je obviňováno z rasismu, antisemitismu a odporu k homosexuálům. Často právem - homosexuálního kongresmana Barneyho Franka nazvalo "faggot" (volně přeloženo jako "buzna"). Nejméně 300 000 příznivců hnutí se sešlo v roce 2010 před Lincolnovým památníkem v den výročí slavného projevu Martina Luthera Kinga.
Jeho příznivci se účastnili celé řady protestů, například proti nalévání peněz do ekonomiky a na refinancování hypoték. Bránilo reformám zdravotnictví a také se postavilo za armádu. Řada protestů ale má lokální charakter a týká se místních problémů.
Podpory Tea Party využila Sarah Palinová a další neokonzervativci v republikánské straně. Jím podporovaní kandidáti uspěli během senátních primárek v roce 2010 proti zavedeným politikům, na což museli republikáni reagovat příklonem ke konzervativismu.
Christine O´Donnellová slaví vítězství v primárkách v Delaware
Senátorské primárky v Delaware vyhrála v půlce září 2010 takřka neznámá Christine O´Donnelllová, která neměla podporu vedení strany. Už dříve uspěli kandidáti podporovaní Tea Party v senátních primárkách v Nevadě, Coloradu, Floridě, Kentucky a Aljašce.
Úspěch TeaParty se neobešel bez vnitřních rozkolů v republikánské straně. Překvapením byl výsledek primárek na Aljašce, kde zástupce hnutí Tea Party Joe Miller vyhrál nad dosavadní republikánskou senátorkou Lisou Murkowskou. Ta se s prohrou nehodlala smířit a rozhodla se kandidovat jako dodatečný kandidát, který není uveden na hlasovacím lístku, ale voliči jej tam mohou připsat. Murkowská pak nejen nad Millerem, ale i nad demokratickým kandidátem, vyhrála s výrazným náskokem.
Celkově však byly tehdejší volby pro hnutí Tea Party úspěšně. Republikáni dokázali ve Sněmovně reprezentantů obsadit většinu křesel a v Senátu se jim povedlo zúžit náskok demokratů. Podle politologů mělo na úspěch strany velký vliv právě hnutí Tea Party.
Po volbách se podařilo posunout hnutí do hlavního proudu strany a do čela republikánů se dostali někteří jeho členové. V roce 2012 se jim však nepovedlo zopakovat volební úspěch, kandidáti hlásící se k hnutí Tea Party často pohořeli v souboji se silnými demokratickými kandidáty, nebo si sami poškodili kampaň kontroverzními výroky. Nechvalně známým se stal například Richard Mourdock z Indiany, který prohlásil, že těhotenství vzešlá ze znásilnění jsou „něčím, co bůh zamýšlel”.
Neúspěch byl čten tak, že se hnutí vyčerpalo poté, co se jim povedlo posunout republikány více doprava. Přesto se do popředí médií dostávalo i v následujících letech. V roce 2013 se například republikánským poslancům, kteří se hlásili k hnutí Tea Party, podařilo zablokovat na protest proti reformě zdravotnictví, tzv. Obamacare, hlasování o rozpočtu, kvůli čemuž přestala pracovat na několik týdnů část federálních úřadů.
Z podpory zástupců hnutí Tea Party v prezidentských volbách 2016 čerpal také Donald Trump.