Vyhlazení Lidic

Původní obec Lidice byla 10. června 1942 vyhlazena nacisty jako pomsta za atentát na tehdejšího zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.

Úspěšně provedený atentát vyvolal u nacistických okupantů touhu po pomstě neslýchaných rozměrů. Byl spáchán 27. května 1942 v Praze-Libni výsadkáři Janem Kubišem a Jozefem Gabčíkem, Heydrich na následky zranění 4. června zemřel. Lidice se v hledáčku Němců přitom objevily jen náhodou.

Drtivá odveta za smrt protektora zároveň hrála roli v mocenské politice Obengruppenführera jednotek SS Karla Hermanna Franka, který si ukázkově rychlou akcí hodlal připravit cestu na Heydrichovo místo. Jediný den před zásahem v Lidicích si Frank vyžádal povolení u Hitlera a obratem jej dostal.

Pečlivá koncepce masakru byla pro nacisty příznačná. Ve středních Čechách existovaly dvě vesnice téhož jména. Lidice, které později lehly popelem, se nacházely u Kladna a druhé, menší, na Slánsku.

Zápisky příslušníků gestapa a vzpomínky jedné pamětnice z Lidic na Slánsku hovoří o tom, jak krátce před vypálením vesnice na Kladensku přijelo do jejich obce černé auto státní policie. Jeden německý důstojník zjišťoval, zda zde bydlí sedlák jménem Horák. Právě k jeho rodině se vázal dopis poukazující na jednoho z pachatelů atentátu, který se dostal do rukou gestapa. Protože oficír tehdy v kartotéce Horáka nenašel, nacisté se orientovali na Lidice na Kladensku.

V Lidicích na Kladensku v roce 1942 bydlelo 503 obyvatel. 10. června bylo všech přítomných 173 mužů popraveno. Ženy s dětmi byli během dne převezeny do budovy gymnázia v Kladně. Všechny věci, které měly pro nacisty nějakou cenu, byly odvezeny do blízkého Buštěhradu. Poté vojáci polili všechny budovy benzínem a zapálili. Spáleniště bylo poté ještě rozmetáno výbušninami. Podle Frankova plánu mělo být místo, kde Lidice stály, vymazáno z mapy.

Šest dní po útoku bylo v Praze popraveno dalších 26 lidických obyvatel. Z kladenské školy bylo téměř 200 žen převezeno do koncentračních táborů a u dětí byla zvažována převýchova. Ty, které nevyhovovaly rasovým požadavkům, byly později zavražděny. V plynových komorách táborů tak zemřelo bezmála 70 dětí, zachránit se jich podařilo pouze 17. Z původních 503 obyvatel Lidic v důsledku nacistického běsnění zahynulo 340 lidí.

Podobný osud jako tuto vesnici postihl i o něco menší Ležáky na Chrudimsku, které byly vypáleny jen dva týdny po Lidicích a opět kvůli odvetě za smrt protektora. Nacisté se domnívali, že je zde ukryta vysílačka Libuše, jež měla během atentátu na Heydricha sloužit členům odbojové skupiny Silver A.

Podobný osud jako české Lidice postihl i další evropské obce, i když Lidice si získaly smutnou celosvětovou proslulost.

Ve Francii lehlo 10. června 1944 popelem město Oradour-sur-Glane, příslušníci SS tam povraždili všech 642 obyvatel. O rok dříve zemřelo stejným způsobem 696 mužů a chlapců starších 12 let v řecké Kalavritě. Důvodem byla msta za popravu 81 německých vojáků.

Na počest Lidicím vzniklo v různých koutech světa několik měst, obcí i čtvrtí, které nesou stejný název. Najdeme je v Severní i Jižní Americe, v Mexiku, v Izraeli či v Uruguayi. V několika světových metropolích byly také vztyčeny pomníky na počest obětem masakru.