Článek
Dámy a pánové, vážení přátelé,
do KDU-ČSL jsem vstoupila před pěti lety, když jsem ji před tím ještě o tři roky déle reprezentovala v Poslanecké sněmovně jako nezávislá. Jsem tak mezi vámi asi osm let a za tuto šanci zpětně děkuji Josefu Luxovi a všem, kteří mi tehdy důvěřovali. Pokud bych měla sama sebe politicky zařadit, pak se rozhodně považuji za konzervativní političku. Jako katolička jsem byla pokřtěna a i když nejsem praktikující, jsem přesvědčena, že ztráta víry v Boha je jednou z největších tragédií moderní společnosti.
Možná si teď řeknete, tak o co jí vlastně jde. Ale já začnu jinak a řeknu, o co mi nejde. Rozhodně nechci opustit křesťanskodemokratický proud politiky, rozhodně neházím přes palubu křesťanské civilizační hodnoty, nehodlám dokonce ani navrhovat změnu názvu této strany, nebo ji spojovat s jinou, jak jsem se o sobě mnohokrát dočetla. Delegátům jsem rozeslala text s názvem "Na cestě od katolického konzervatismu ke konzervatismu lidovému". Záměrně jsem ho pojala provokativně, abych rozproudila diskusi o dalším směřování KDU-ČSL. To by totiž mělo být naší hlavní starostí a nikoli personální šarvátky nebo hra se slovíčky v usnesení o komunistech.
KDU-ČSL mívala dříve jistotu, že ať dělá co dělá, věrní voliči ji stejně podpoří. Jenže poslední volby ukázaly, že už to není pravda. Ponechme stranou, zda za to může předvolební příklon k ODS či zbytečné lpění na křeslech v Paroubkově kryptokomunistické vládě nebo skutečnost, že jsme obojí provozovali souběžně. Náš volební propad má bohužel hlubší a dlouhodobější příčiny. Rok od roku klesá naše schopnost aktivizovat členy, tím méně pak příznivce. Od roku 1998, kdy jsme kandidovali jako samostatná strana, jsme ztratili více než dvacet procent voličů. Skutečností je ohrožení samotné parlamentní existence KDU-ČSL.
Teď není chvíle se holedbat a říkat, že křesťanskodemokratická politika má své nezastupitelné místo na politické scéně, že je třeba vrátit se kořenům naší politiky, k autentickému křesťanskodemokratickému programu. To jsou s odpuštěním fráze, těch tady mohu navršit dlouhou řadu. Přiznejme si, že pokud chceme jako strana přežít, musíme si položit otázku, kde je chyba, co děláme špatně. Jsem přesvědčena, stejně tak jako mnozí jiní přede mnou, že v programu to není. Náš program je velmi kvalitní a v minulosti jsme mnohokrát dokázali, že jej umíme velmi úspěšně prosazovat. Jenže většina voličů však programy nečte. Politika je vnímána emotivně a právě v této rovině my selháváme.
Podle některých průzkumů jsme hned za komunisty druhou nejvíce negativně vnímanou stranou. KDU-ČSL představuje malou obec politicky aktivních věřících, stranu na jednu stranu moralistickou, na straně druhé bezpáteřní a nedůvěryhodnou. Tady pozor, já neříkám, že takoví jsme. Problém ale je, že obraz strany, který je pro její úspěch klíčový, je v našem případě takto nelichotivý. Chceme-li to změnit, pak nebude stačit sebelepší mediální prezentace, nějaký ten face lifting názvu či loga. Případné úvahy tohoto typu je jistě dobré vést, avšak bez provedení skutečných změn by byly jen potěmkinovskou fasádou, kterou voliči velmi rychle prokouknou.
Dámy a pánové, většina společnosti pozitivně vnímá základní křesťanské hodnoty, považuje je však za univerzální a nespojuje je s křesťanskou vírou, ba už vůbec ne s konkrétní církví. Vůči těm naopak zaujímá postoj ostražitý až negativní. Antiklerikalismus je hluboce zakořeněným předsudkem v českých zemích. To je fakt, který my musíme vzít na vědomí. Naší chybou je, že se jako strana nedokážeme více propojit s oněmi pozitivně vnímanými hodnotami, ale mnohem spíše se nám jaksi mimoděk daří propojovat se s onou vírou. Jako bychom dávali přednost sdílení víry, kterou s námi většina společnosti nesdílí, před sdílením hodnot, které s námi naopak mnoho lidí sdílí.
Křesťanské hodnoty vycházejí z pojetí člověka jako svobodné bytosti, která je odpovědná za sebe sama i za společnost, ve které žije. Proto musíme klást důraz na propojení dnes tak populárních lidských práv s odpovědností. To je to, co nás odlišuje od levicových hnutí. Odpovědnost za sebe sama nemůže být zaměněna se sobectvím a lhostejností vůči jiným a především vůči slabým a potřebným. V tom se zase lišíme od pravicově liberálních politických proudů. Je na nás, abychom to dokázali srozumitelně promítnout do naší každodenní politické praxe. A to je to, čemu já říkám cesta od konzervatismu katolického ke konzervatismu lidovému.
KDU musí i nadále vystupovat zásadově v etických otázkách. Nesnažme se však přesvědčovat věroukou, ale obecně konzervativními argumenty. Veřejnost reaguje mnohem lépe na konzervativní argumentaci proti registrovanému partnerství, než na odsouzení homosexuality jako hříchu. Jsem přesvědčena, že poznámky odsuzující homosexualitu jako takovou do politiky nepatří. U dalších témat zase pomohou alternativy - nikoli zákaz potratů, ale jiné možnosti pro matky v nesnázích, nikoli euthanazie, ale hospice s odbornou a láskyplnou péčí. I to je cesta od konzervatismu katolického ke konzervatismu lidovému.
V této zemi žije řada lidí, kteří se nehlásí k žádné církvi, přesto věří v něco, co nás přesahuje, případně podobné otázky možná ani neřeší, ale vyznávají rodinné hodnoty, nehoní se za mamonem ani postavením, nepotrpí si na překotné změny, mají vyvinutý smysl pro osobní odpovědnost, ale současně chtějí, aby stát byl silný v ochraně potřebných. Právě těmto lidem musíme umět vysvětlit, že hájíme jejich právo na způsob života, který si zvolili, byť s námi ve všech ohledech nemusí souhlasit. Nesnažme se je přesvědčit, aby se stali křesťany či křesťanskými demokraty. Nabídněme jim konzervatismus, který jsem nazvala lidový.
Programově se mi nejedná o úkrok stranou, ale o rozkročení, které umožní rozšířit tradiční okruh voličů. Nebála bych se přitom doplnit naše programové priority i o takové věci, jako je problematika tureckého členství v EU, anebo téma zneužívání sociálních dávek. Řešení situace problémových občanů však nesmí být prezentováno tak, abychom zavdávali podnět k označování za populisty a xenofoby. Naopak bych potlačila taková témata, která nás prezentují jako stranu zákazů a moralistů. Konzervatismus s úsměvem je mnohem účinnější zbraní, než rétorika poučování a nařizovaní, ta zejména mladé lidi odpuzuje.
Blížím se již k závěru. Dámy a pánové, KDU-ČSL musí získat voliče, které ztratila a může získat i mnoho voličů nových. Jako středová strana se ale nemůže spoléhat na vyostřenou konfrontaci zásadně odlišných konceptů a bipolárně laděných slibů. KDU-ČSL je tou poslední stranou, která může někomu slibovat ráj na zemi a nemylme se: nic jako vyhraněný střed neexistuje. Střed totiž žádné hrany nemá. Nebojme se vymezit proti konkurentům, zůstaňme však stranou hájící lidi umírněné, přístupné rozumným argumentům, buďme i nadále střídmí ve výrazu, slušní ve vystupování, klidnou silou, které by na můj vkus slušelo mnohem více idealismu a méně pragmatismu.
Dámy a pánové,
předstupuji před Vás, abych vám nabídla vizi KDU-ČSL, která bude konzervativní, avšak nikoli zakonzervovaná. Nabízím vám KDU-ČSL, která i dodržování pravidel a férovost hry považuje za konzervativní hodnotu. V neposlední řadě vám nabízím i své zkušenosti z exekutivních a parlamentních funkcí, mnohaleté zkušenosti z nejvyšších pater politiky. Vůbec neslibuji rychlý úspěch, ale trnitou cestu, na jejímž konci možná budeme moci konstatovat, že jsme se stali stranou opravdu lidovou. Jsem připravena spolupracovat se všemi, komu leží na srdci náš úspěch. Ale s pokorou a loajalitou jsem připravena přijmout Vaše rozhodnutí, ať už bude jakékoli.
Děkuji za pozornost i podporu. Přeji Vám všem radostný Advent a požehnané Vánoční svátky.