Hlavní obsah

Totálně černý film Palindromy

Na festivalu v Karlových Varech se najdou filmy lákavé, většinové, korektní, ale i divné a zneklidňující. Tím snímkem, který je na jedné straně láká hodně lidí, avšak zároveň je ujetý, se staly s převahou Palindromy amerického filmaře Todda Solondze.

Totálně černý film Palindromy

Tento režisér si za téma svého díla vybral skutečně nečekaný fenomén. Děti, které chtějí mít děti. Dvanáctiletá Aviva se touží stát matkou a snaží se udělat vše pro to, aby se to povedlo. Tedy svede svého vrstevníka a přijde do jináče. Nakonec zasáhnou skoro "gestapáčtí" rodiče a pošlou holčičku nemilosrdně na potrat - ať se třeba staví na hlavu, nebo v tomto případě schovává za zavřenými dveřmi dětského růžového pokojíčku.

Pokus číslo dvě spočívá v tom, že dívka uteče z domova, chytne stopa, jakéhosi řidiče kamiónu, který jí ale v noci v hotelovém pokoji znásilní a ujede. Aviva se ocitá v čím dál tím bizarnějším a téměř nesnesitelném světě, v němž si skutečně připadá jako novodobá Anička v říši divů. Pokrytecký otec adoptivní rodiny posílá střelce na doktory potratáře a na skládce harampádí se najdou věci jako třeba odhozená, nepotřebná nemluvňata.

V Solondzově se stírají časové roviny a realita se prolíná s fantazií. Černá groteska je částečně surrealistická, částečně prostě nemilosrdná, až ke světu nenávistná. Ale to nikomu nezabrání, aby se nesmál překvapivým fórům až k slzám.

Solondzova komika připomene některé skandinávské černé komedie i americké nezávislé úlety, které se tu ředí v poměru jedna ku jedné. V záměrně nepřehledném a značně provokativním vyprávění se dokonce začnou postupem doby střídat i herečky, které hrají hlavní postavu, což docela udiví. Zvlášť, když po drobné, křehké, jen trochu oplácené školačce se objeví skutečně plnoštíhlá, obří černoška.

Solondzův film tak trochu prodává bizarnost a hodně černý, vyhrocený humor. Ale není pochyb o tom, že jeho motivem byla touha trochu to natřít (hlavně tomu americkému) světu. Ten tu vyznívá jako noční můra, v níž nelze čekat slitování, ani trochu laskavosti.

Solondz na sebe upozornil už autorským snímkem Vítejte v domě panenek (Welcome to the Dollhouse, 1995), následoval další provokativní film Štěstí (Happiness, 1998), který obdržel Cenu mezinárodních kritiků na MFF v Cannes a byl nominován na Zlatý glóbus v kategorii Nejlepší scénář. Film Storytelling (2001) zařadil list The New York Times mezi deset nejlepších filmových titulů roku.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků