Článek
Osmačtyřicetiletého defraudanta uznal v roce 2011 soud vinným v nepřítomnosti z podvodu a zpronevěry devíti miliónů eur (247 mil. korun) v letech 1995 až 2002. Vyměřil mu tři doživotní tresty. Za mřížemi však neskončil, protože od roku 2006 žil mezi řeholníky jako čekatel.
Policisté si pro něho přišli do Karyes, největšího obydleného místa na Athosu a sídla duchovní i světské administrativy. Ačkoli se o případ pochopitelně zajímala řecká i zahraniční média, policejní komisař Stavros Galalakouros, který operaci řídil, se omezil jen na krátké prohlášení: „Zatkli jsme ho na základě nových informací o jeho identitě.“ Arostos Kasmirouglou, guvernér autonomní mnišské republiky, odmítl zprávu komentovat.
Lodě se ženami se musí držet od pobřeží
Jak se vlastně výspa mnichů zrodila? Byzantský císař Konstantinos Monomachos podepsal v roce 1045 listinu, jež zakazovala na nejvýchodnější výběžek Chalkidiki, dlouhý 50 kilometrů a široký od osmi do 12 kilometrů, přístup ženám, samicím zvířat s výjimkou koček a slepic, a bezvousým mužům. Dnes žije ve dvaceti klášterech Svaté hory (Ágion Óros), jak autonomní oblasti říká pravoslavný svět, podle odhadů na tři tisíce mnichů.
Výletní lodě se ženami na palubě musí zůstat nejméně 500 metrů od pobřeží. Denní počet návštěvníků je striktně omezen na 120 Řeků a deset cizinců mužského pohlaví starších osmnácti let. Zatímco Řekové mají vstup povolený kdykoli, cizinci musí žádat o diamonitirio, zvláštní povolení, od mnišského státu.
Na samostatný statut pamatují smlouva o vstupu Řecka do tehdejších Evropských společenství v roce 1981, Schengenské dohody i řecká ústava. Evropský parlament v roce 2003 v rezoluci žádal zrušení zákazu vstupu a označil ho za diskriminační. Marně.