Článek
Měla jste skvělé rodinné předpoklady pro svou aktuální pracovní pozici. Vaši rodiče se pohybovali v oblasti obchodu s vínem a destiláty, sama jste trávila mnoho času v oblasti Burgundska jako dítě. Jak jste se k něčemu takovému ale propracovala?
Myslím, že o tom, že nějaká taková pozice existuje, nemáte na škole vlastně vůbec žádné podvědomí. Vždyť by to chtěl dělat každý. Reprezentovat nějakou značku, cestovat s ní kolem světa a dělat to, co vás baví - hádám, že práce snů stále ještě existuje. Ale abych se vrátila k otázce, asi jsem byla ve správnou chvíli na správném místě a měla jsem okolo správné lidi, na které jsem dokázala zapůsobit.
Když jste studovala, co jste si říkala, že z vás bude?
Postupně jsem si uvědomovala, že možná nedělám to, co chci, protože jsem byla hodně ovlivněná rodiči. Měla jsem za to, že možná nějaký interiérový designér nebo tak něco, protože k tomu jsem docela tíhla. Máma měla ale za to, že bych měla dělat obchod, a tak jsem se vydala touto cestou. To můj táta se vždy cítil vždy nejlépe venku, na zahradě. V tom jsem asi po něm - jsem ráda venku a na cestách.
Kdy jste přišla poprvé do kontaktu s alkoholem? Nemyslím tím konzumaci...
Velmi záhy. Žili jsme v Londýně. Moje máma byla marketingovou manažerkou jednoho francouzského vína a táta pracoval ve specializovaných obchodech s whisky. Měla jsem to z obou stran.
Uběhl nějaký čas a v roce 2009 jste se dostala do jakéhosi světového programu pro nadějné studenty univerzit. To byl klíč k tomu, kde jste teď?
Vlastně ano, byla to jedna velká série pohovorů, prezentací a testů. Nebylo to jednoduché. Přineslo mi to ale neskutečné možnosti. Během tříletého programu totiž vystřídáte nejrůznější obchodní role na různých trzích. Cílem je vychovat univerzálního pracovníka, který může nastoupit v této oblasti skoro kamkoliv. Chtěla jsem dělat tradiční marketing, ale nějak se to zamotalo...
Stephanie Jordanová
Jak?
Protože jsem studovala vína a měla jsem skvělý vztah se skvělým mentorem, začala jsem se komplexně připravovat na roli brand ambassadora, tedy představitele značky. Mentor mě naučil vše o destilačních procesech, procestoval se mnou kus světa, takže jsem viděla, jak to chodí třeba v Guatemale a Mexiku, byla to obrovská zkušenost.
Kdy se začalo schylovat k tomu, že se budete více věnovat ginu?
Je to úsměvné, že ač je gin britská záležitost, tak za boom ginu s tonikem může španělský trh, kde se to vše rozjelo. Když jsem tam před osmi lety žila, tak to začínalo a odtamtud se to posléze rozšířilo dále po Evropě.
Když se rozjížděl gin s tonikem tady, tak se servíroval maximálně tak s citrónem, časem pak se salátovou okurkou. To je maximum všech restaurací a bohužel i některých barů. Svět gin-toniku je ale dnes úplně jinde. Jak vy nahlížíte na ten vývoj?
Víte, to je tak široká kategorie, že se to těžce říká. Záleží nejen na použitém ginu, ale i toniku. Kategorie ginů je extrémně dynamická a široká, přibývá jich neskutečné množství. Vyskytují se ale také nějaké otázky ohledně legislativy. Přemýšlí se nad tím, zda by neměla být přísnější a jasněji určovat, co musí destilát splňovat, aby mohl být označován za gin. Obsah jalovce a mnohé další parametry. Gin v sudu po whisky - je to gin nebo není? Legislativa EU říká, že jalovec musí ginu v rámci ochucení bylinami dominovat - co to ale znamená? Jak se má ochucovat? Otázek je hodně.
Máte pocit, že giny přestávají být giny?
Myslím jen, že by bylo vhodné tuto kategorii přesněji definovat. Co musí gin splňovat co do podílu jalovce či původu, aby lidé věděli, co kupují. Něco jako mezi víny, kde když si kupujete víno s chráněným označením oblasti, tak víte, co očekávat. Některé giny už nejsou tak úplně giny. Ale důležité je říci, že 80 procent ginů končí v gin-toniku, to je král. Negroni či Gin Fizz se vrací na scénu, ale krále neporazí.
Co si dáváte do gin-toniku nejčastěji vy sama?
Statisticky limetu. Ale do gin-toniku z Tanqueray 10, který reprezentuji, si dávám pomeranč, který mi k němu sedí lépe. Všichni se rozhodli, že se k němu nejlépe hodí grapefruit, ale mě k němu prostě vyhovuje pomeranč. Každý člověk má své individuální chutě a měl by je poslouchat.
Práce, při které má člověk důvod k úsměvu. Stephanie Jordanová na semináři k ginu, který zastupuje.
Jak se správně degustuje gin?
Za pokojové teploty. Můžete jej rozkapat několika kapkami vody.
Co vaše práce čítá?
Musíte znát perfektně svou značku. Její historii, chuť jednotlivých produktů, prostě všechno. Stejně tak si ale musím udržovat přehled o trhu a o tom, co vydává konkurence. Před pár týdny jsem byla třeba v Peru, kde představovali gin z Amazonie ve třech variacích, založených na různých částech země. Musíte být v obraze a umět edukovat lidi kolem sebe.
Takže musíte cestovat a ochutnávat alkohol. To zní velmi náročně...
Tak růžové to není, ale někdy to tak vážně je. Je těžké mít dobrou životosprávu. Většina ovoce, které sním, tvoří ozdobu mých koktejlů...
Vy se ze své pracovní pozice také objevujete v porotě soutěže Diageo World Class Reserve a bedlivě sledujete výkony jednotlivých barmanů. Jak by měl vypadat ideální barman? Měl by to být jednoduše šikula a skvělý vypravěč?
Já si myslím, že ohledně toho, jaký by měl být skvělý barman, to řekl nejlépe jeden z nejlepších světových barmanů Erik Lorincz na loňské soutěži Diageo: 'Barman by měl být jako labuť.' Nechápala jsem to. Labuť? Proč labuť? Pak to dopověděl. Řekl, že labuť nad vodou je krásná a elegantní. Ale pod vodou? Šlape vodu jako o život a opravdu poctivě dře.
Dokážete si představit, že byste přešla od ginu k jinému alkoholu, třeba whisky?
Ale samozřejmě. Jsem nadšenec do alkoholu. Může jít o pivo, cider, víno, whisky nebo třeba saké. Nejsem posedlá ginem. Teď je to ale skvělá kategorie. Tanqueray má za sebou 180 let historie a je opravdu neuvěřitelná pocta, že s nimi můžu pracovat. Ale že bych musela zůstat věrná ginu? To mi nedává smysl. Je to jako se vším. Je správná chvíle na kávu, vhodná chvíle na pivo, skvělá chvíle na gin s tonikem a někdy si prostě chcete jen dáchnout a vychutnat whisky. Proč bych měla chtít omezit svou kariéru jen na jednu příležitost? Chci žít na maximum...