Hlavní obsah
Michal Suchánek Foto: archív Michala Suchánka

Skončil v práci, aby mohl jít za svým snem

Jít po vyšlapané cestě, kterou si člověk sám nalajnoval, anebo zvolit cestu určitého rizika a jít za tím, co člověka v průběhu života začne více táhnout? Přesně to řešil i ilustrátor Michal Suchánek, který o sobě dal v uplynulých dnech vědět vydáním komiksu Děsivé radosti. Ten vznikl na motivy povídek Ondřeje Neffa.

Michal Suchánek Foto: archív Michala Suchánka
Skončil v práci, aby mohl jít za svým snem

Právě vyšel váš první komiks Děsivé radosti. Jak dlouho vám trvalo ho nakreslit?

Já říkám, že to trvalo tři roky. Pracovat na něm jsem začal v roce 2011 a dokončil jsem ho na konci minulého roku. Tento rok se už dodělávala pouze sazba, design obálky a domlouvalo se jeho vydání. Nejdelší na celém tom procesu byl rozhodně můj vývoj, protože jsem měl nulovou zkušenost s komiksem, a tak jsem neustále překresloval jednotlivé panely.

Ukázka toho, jak se komiks vyvíjel

Foto: archív Michala Suchánka

Jednou jsem například použil designové křeslo ve tvaru vajíčka, ale následně jsem zjistil, že při kresbě z jiného úhlu zakrývá celek postavy a já vlastně musel kreslit vše zepředu. Ke konci jsem tak změnil celé křeslo a vrhl se na další překreslování.

Jak jste se vůbec ke komiksu dostal?

V minulosti jsem se věnoval například tvorbě 3D obrázků. U nich je však naprosto normální, že tvorba jednoho takového obrázku trvá klidně i měsíc, či déle. Já si bláhově myslel, že komiks bude mnohem jednodušší disciplínou, ale beru to jako takovou ironii osudu.

Ovlivnila tvorba komiksu nějakým způsobem váš profesní život?

V pozitivním slova smyslu ho ovlivnila tak, že jsem se naučil lépe kreslit. Na druhou stranu ho ovlivnila i v tom směru, že kdybych neodešel z práce, asi bych to nedotáhnul do konce. Říká se, že při tvorbě díla je posledních deset procent nejtěžších. Kdybych nezůstal doma, nevím, jestli bych se s tím dokázal poprat.

Samozřejmě nesmí chybět sexy ženy

Foto: archív Michala Suchánka

Z čeho jste v té době žil?

Z úspor, nicméně v omezené míře jsem se stále věnoval komerčním zakázkám. Také mě hnala motivace komiks dodělat, protože příležitostí, kdy jsem to mohl utnout a věnovat se něčemu jinému, bylo mnoho.

Jaké to bylo spolupracovat se slavným autorem sci-fi Ondřejem Neffem, a jak jste se vlastně k jeho povídkám dostal?

K povídkám jsem se dostal tak, že když jsem se rozhodl udělat komiks, tak jsem zrovna četl jeho povídky. Jako zkušební povídku jsem použil tu s názvem – Konec dobrý, všechno dobré. Udělal jsem čtyři zkušební stránky a dojel jsem za Ondřejem na Festival Fantazie, kde jsem si ho odchytil, předložil mu ukázku a vysvětlil, že bych rád zpracoval jeho povídky do podoby komiksu.

Ondřej si ukázku vzal a řekl mi, že až se na to v klidu doma podívá, tak se mi ozve. Asi po dvou týdnech mi volal, že se mu to hodně líbí, načež by byl rád, kdybych to udělal. S Ondřejem jsem byl v kontaktu i nadále a jednou za čas jsem mu poslal ukázku, jak jsem pokročil.

Proč zrovna povídky a ne celý příběh?

Povídky mi vyhovují, protože jsou většinou kratší a každá z nich se odehrává někde jinde a já v nich mohu rychle měnit motivy. Člověk se nezasekne na jednom a tom samém tématu a je to rozmanité.

Když si listuji Děsivými radostmi, tak styl kresby, který používáte, mohou čtenáři vidět hlavně v zahraničních komiksech a dost se liší od většiny domácí tvorby. Byl to váš záměr, nebo je to váš styl už od začátku?

V podstatě obojí. Spousta lidí mou tvorbu přirovnává k americkému stylu, ale líbí se mi jak americká kresba, tak i evropská. Rozhodně jsem ovlivněn všemi, ale snažím se vzít si od každého směru něco a budovat si svůj styl. Krásně je to vidět, když se podívám na první verzi některých částí povídek a na tu finální, které se od sebe dosti liší.

Děsivé radosti zaujmou na první pohled netradiční kresbou, která se v Čechách hledá těžce

Foto: archív Michala Suchánka

Na začátku tvorby jsem například studoval své oblíbené kreslíře, ale postupem času jsem je začal sledovat míň a míň, protože jsem je začínal kopírovat. A to rozhodně nebyl můj záměr. Z toho důvodu jsem od toho i posléze ustoupil.

Jak těžké pro vás jako úplného nováčka na poli komiksů bylo sehnat vydavatele?

Vůbec. Vzhledem k tomu, že se to po výtvarné stránce vymyká většině české tvorby, tak jsem dokázal zaujmout. Lidem se to líbilo a dokonce poté, co přítelkyně zveřejnila mou tvorbu na sociálních sítích, tak se mi ozvalo zahraniční vydavatelství Dark Horse Comics s nabídkou na Conana.

Asi jste neváhal a přijal, ne?

Budete se divit, ale ne. V té době jsem je s díky odmítl, protože jsem se soustředil právě na Děsivé radosti. Teď však mám potvrzené vydání Děsivých radostí v zahraničí, a to v němčině, holandštině a španělštině. Další jazyky jsou v jednání.

A co plány do budoucna? Pracujete na něčem nebo máte nápad, který byste rád zrealizoval? 

V současné chvíli tvořím kratší komiks podle scénáře své přítelkyně a rozhodně tím neplánuji skončit...

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků