Článek
Zasněžená krajina v mrazové kotlině osady Jizerka dávala již při příjezdu „polárníků“ tušit, že teplota bude odlišná od většiny míst v České republice.
„Jedná se o mrazovou kotlinu, kde byl v minulosti naměřen rekord minus 41 stupňů Celsia. Teď má být něco kolem 23 stupňů. Takže při dobrém vybavení čajíček,“ snažil se respektem k přírodě a počasí rozptýlit u dalších členů noční akce obavy z umrznutí Petr Horký.
Přes noc měla skupinka českých polárníků minus 24,2 stupně Celsia.
Většina členů polární akce přespala ve stanech, Petr Horký s dalším odvážlivcem zvolili bivakování jen ve spacáku pod širákem. Večer před spaním si ještě dali speciální stravu, kterou si na své expedice na jižní či severní pól brávají cestovatelé.
Za sněhem spousta lidí cestuje přes půl světa, my ho máme doma.
„Jednalo se o mrazem sušené maso s dochucenou směsí. Porce uložená v balíčcích je mnohem lehčí než klasická jídla. Příprava je jednoduchá, do hrnce si dá člověk sníh, ten rozvaří, přidá směs s masem a během několika málo minut se může plnohodnotně najíst. Jedná se o metodu odzkoušenou v drsných norských podmínkách,“ řekl Právu Tomáš Uglaj.
Zima je kamarád
Pro ty, kteří na Jizerku nepřijeli s dostatečným vybavením do extrémních podmínek, polárník Petr Horký, autor v tu noc oblíbeného motta „Zima je kamarád“, raději zajistil záložní termoprádlo, spacáky i stany, které si polárníci brávají na své expedice.
„Jedná se o norské značky, které se zabývají výrobou už přes sto padesát let. Přes noc se budou hodit. Se stejnými svetry, jen jiným střihem, šel například Roald Amundsen a jeho výprava na jižní pól,“ snažil se uklidnit účastníky organizátor akce Horký.
Skupinka českých polárníků přenocovala na nejchladnějším místě v Česku, osadě Jizerka.
Žádný z nich nakonec do rána neumrzl a nedostavily se ani jiné náznaky omrzlin. „Noc byla nad očekávání příjemná. Až na tu vlhkost. Když je člověk dobře vybavený, dá se to zvládnout,“ uvedl Tomáš Tureček z National Geographic.
„Měla jsem moment, kdy jsem se celá zabalila do spacáku a byla jsem navlečená. Dvě vrstvy dole, tři nahoře. Bylo mi až nepříjemně, jak jsem byla navlečená a zúžená. V jednu chvíli jsem si musela i spacák rozepnout, jakoby se nadechnout a pak jsem zase vlezla zpátky,“ přiblížila dokumentaristka Lenka Nechvátalová a dodala: „Usnula jsem až někdy kolem třetí ráno. V šest jsme pak s kamarádkou vstaly a šly si užít východ slunce na blízký kopec Bukovec.“
V mrazivém bivakování chtějí pokračovat
Příliš se nevyspal Pavel Koráb z Liberce, který zůstal věrný svému vybavení. „Vzal jsem si letní stan a zakopal jej trochu do sněhu, ať kdyby přišel vítr, mi do něj zespod nefoukalo. Nemohl jsem nejdřív usnout, protože jsem měl obavu. Pracovala u mne psychika. Obavy, abych nezemřel ve spánku mrazem. Chlad byl padesát procent v hlavě a padesát procent skutečný,“ přiznal Koráb. I tak se ale s ostatními členy nultého ročníku akce dohodl, že si nenechá ujít ani další ročník.
Osada Jizerka umístěná v mrazové kotlině je jedním z nejchladnějších míst v Česku.
Polárník Petr Horký potvrdil, že nejde o jednorázovou akci. „Dáme dohromady další ročník a možná i na víc než jen jednu noc. Bylo by fajn naučit Čechy chodit na výlety do zimní krajiny. Ve Skandinávii je to docela běžné, seberou se tátové s dětmi nebo celé rodiny a vyrazí se sbalenými sáněmi za zády na dva tři dny trvající výlet do nádherné zimní divočiny. A Jizerkou jsme si potvrdili, že i laskavá česká krajina dokáže být divoká,“ vysvětlil Horký s tím, že jde jen o to, naučit se správně oblékat, znát své tělo a přestat se bát chladu.
„To je dovednost, nejsou to žádná kouzla. Za sněhem spousta lidí cestuje přes půl světa, my ho máme doma,“ dodal polárník.