Článek
Falloua byste na první pohled od jeho senegalských vrstevníků nerozeznali, snad možná o něco drobnější postava prozrazuje, že na hřbetu koně je mladík jako doma. Jakmile se dostane do sedla, je ve svém živlu.
Před dvěma lety vyhrál nejprestižnější národní závod a při prohánění po písčitých březích jezera Retba sní o tom, že dosáhne výraznějších úspěchů i za hranicemi rodné země.
Na koni je jako doma.
Podle majitele stáje Adama Baoa, pod jehož značkou Fallou jezdí, je právě jeho mladý svěřenec jedním z nejnadějnějších senegalských jezdců.
„Učil jsem se od starších, ke koním mám vztah od malička,” vysvětluje samotný žokej. Ostatně koně choval už jeho dědeček, na koni jezdí i jeho bratr. V Senegalu je obecně dostihový sport populární a patří k národním tradicím, uvedla agentura Reuters.
Do sedla usedá časně ráno.
Do sedla usedá Fallou každý den hned časně ráno. Oproti konkurentům má jednu velkou výhodu. Váží pouze necelých 40 kilogramů, což pro koně nepředstavuje žádnou závratnou zátěž. Speciální vztah má mladý Senegalec s dvouletou klisnou Raissou Betty.
Před závodem bývá nervózní, snaží se ale myslet na vítězství.
„Staral jsem se ve stájích už o její matku, byl jsem u toho, když se narodila. Máme mezi sebou velmi silné pouto,” říká Fallou, jenž žije společně s dalšími 12 členy rodiny v domku ve městě Niaga.
Koně chodí sám krmit.
„Chtěl bych, aby na mě jednou byli pyšní. Rád bych si někdy postavil vlastní dům a závodil i v jiné zemi. I tam bych chtěl být nejlepší. Třeba Francie, nebo Maroko, tam se také jezdí dostihy,” říká žokej.
Jeho sny mu pomáhá plnit majitel hřebčína, který mladému muži domluvil na příštího čtvrt roku trénování ve Francii u senegalsko-francouzského chovatele. Do té doby bude Fallou absolvovat národní dostihy na trati ve městě Thiès. Tam si za jeden den může při svých schopnostech vydělat klidně 600 dolarů (13 tisíc korun).