Hlavní obsah

Dokáže si vybavit každý detail, který v životě prožil. Někdy je to pro něj prokletí

Třiatřicetiletý Joey DeGrandis z New Yorku trpí velmi vzácným syndromem - hyperthymésií. Ten u člověka způsobuje, že má extrémně zvýšenou autobiografickou paměť. Dokáže si tak vybavit každý detail, který ve svém životě prožil. Jak sám říká, má to však i své nevýhody.

Foto: Profimedia.cz

Ilustrační foto.

Článek

Že se od svého okolí v něčem liší, tušil DeGrandis už ve svém dětství. Svou pamětí udivoval učitelky na základní škole a později kamarády na večírcích.

Neustálým přílivem vzpomínek a znalostí byl díky skvělé paměti obklopen celý život, neobvyklým schopnostem však nikdy nepřikládal větší význam.

O syndromu se dozvěděl v televizi

To se změnilo v roce 2010, kdy v televizi narazil na dokumentární pořad s názvem 60 Minutes, v němž zrovna mluvili o lidech trpících tzv. hyperthymésií. Záhadný syndrom až nápadně připomínal to, co zažíval i on. Tenkrát se proto rozhodl kontaktovat Jamese McGaugha, jenž chorobu studoval.

Ten se věnoval výzkumu v oblasti neurobiologie a chování na Kalifornské univerzitě v Irvine. S hyperthymésií se setkal poprvé, když se mu ozvala žena jménem Jill Price, která si tenkrát stěžovala na „problém s pamětí“.

McGaugh se následně objevil v pořadu 60 Minutes, aby tam prezentoval své výsledky. Po odvysílání se mu ozvalo asi 600 lidí, kteří tvrdili, že trpí podobnými příznaky. Jedním z nich byl tehdy i DeGrandis. Hyperthymésii nakonec diagnostikovali pouze 60 z nich.

Má to i své nevýhody

Ačkoliv se na první pohled zdá, že skvělá paměť představuje pouze výhody, syndrom má i své stinné stránky. Když člověk zažije něco hodně smutného, nedokáže to pak dostat z paměti. Trápení je tak o to intenzivnější.

„Naštěstí jsem měl dosud celkem šťastný život, takže mám v hlavě spoustu hezkých vzpomínek. Mám však tendenci upínat se na vzpomínky daleko více než kdokoli jiný. Smutné události, jako jsou třeba rozchody nebo ztráty příbuzných, snáším dost těžce,“ přiznává.

Pokrok v lékařství

Přestože mají lidé s hyperthymésií téměř dokonalou paměť, najdou se u nich i mezery. Nejedná se o fotografickou paměť, klidně tak mohou zapomenout na něčí jméno nebo ztratit klíče. „Jejich paměť je orientovaná na detail daleko více než ta naše. Dokáží si vybavit chvíle, které se staly i před mnoha lety, pořád se ale nejedná o videozáznam,“ vysvětlil McGaugh.

První případ hyperthymésie byl diagnostikován před 20 lety, vědci však musí ujít ještě dlouhou cestu, než tento syndrom kompletně pochopí. Lepší porozumění může vést k průlomu v boji proti nemocem souvisejících se ztrátou paměti, jako je například Alzheimerova choroba.

Reklama

Výběr článků

Načítám