Článek
Ve sbírce podnikatele z indického města Déhrádún můžeme kromě běžných kamer najít i několik starobylých kousků. „Mám přes 250 kamer. Jsou to opravdu nejrůznější typy a značky,” říká o své sbírce Dhunanda.
A co ho vede ke sbírání právě kamer? „Snažím se především o zachování dědictví. Aby i další generace věděly, jak jejich předkové natáčeli,” prozrazuje muž, jenž má obecně ve starožitných věcech zálibu.
V rodině má podporu
Kromě kamer totiž u Dhunandy najdeme další vzácné kousky. „Mám například velmi starou a ručně psanou Rámájanu (indický epos, pozn. red.). Dostal se ke mně také stůl, který je starý zhruba 175 let a byl dražen během první světové války. Musel projít generacemi, než se dostal ke mně,” vypráví o svém koníčku.
Na hledání a uchovávání věcí není sám. Podporu a pomoc při tvoření sbírky našel především u své rodiny. „Je to skvělý způsob, jak uchovat dědictví pro budoucí generace, které se k těmto předmětům určitě jednou rády budou vracet. Vždycky svého manžela v jeho snaze podpořím,” doplňuje Dhunandova manželka, která má na starosti zejména údržbu sbírky.