Po roce 1917 potřebovalo mladé bolševické Rusko peníze, aby mohlo vést válku a upevnit svou moc. Znárodnilo majetek carské rodiny, aristokratů, měšťanů a církve.

Mísy, podnosy, poháry a příbory... nejrozmanitější díla zlatníků byla roztavena, aby se získal vzácný kov. Stejný osud potkal stříbrný jídelní servis o více než 100 kusech patřící bohaté rodině Kelchových, která si ho objednala u Fabergého.

„Historici umění se domnívali, že celý servis je navždy ztracen. Nedávno se však na trhu objevily dva kousky: dva nože na ryby, jeden servírovací o délce 35 centimetrů a druhý příborový o délce 21 centimetrů, které byly jako zázrakem ušetřeny,“ uvádí historik umění a polský expert na Fabergého Adam Szymanski, který stál za objevem.

Zásluha však patří jednomu vojákovi Rudé armády, který se v roce 1918 obou nožů zmocnil. Pocházejí z neogotického servisu. Fabergé v tomto stylu, který byl módní ještě koncem 19. století, vyrobil jen málo předmětů.

Proslavil se vejcemi

Příběh nožů začíná v roce 1900. Barbara Kelchová-Bazanová, dědička jednoho z největších majetků té doby, si objednala jídelní servis za 125 000 rublů, což byla tehdy ohromná částka, u Fabergého, ruského zlatníka německo-dánského původu, známého pohádkově krásnými výtvory, jako jsou především jeho vejce vyrobená ze zlata a polodrahokamů skrývající v sobě různé miniatury (baletka, zámek, loď, kůň, papoušek). Jejich cena dnes dosahuje astronomických výšin.

Car Alexandr III. objednal u Fabergého první vejce pro svou manželku Marii Fjodorovnu. Ta jím byla tak okouzlena, že se Fabergé stal zlatníkem carské rodiny. Vyrobil 52 vajec pro Romanovce a sedm pro Kelchovy. Vejce byla jemně vyzdobena v duchu různých „neo“ stylů, zvláště rokoka, empíru a ve stylu Ludvíka XVI.

Servis vyrobily dílny Fabergého v Moskvě v roce 1900 podle návrhů ruského architekta a designéra Fjodora Šečtěla. „Není žádných pochyb, písmeno K na nožích je totožné s písmenem na dekoracích jídelny. Nože nesou punc Fabergé,“ zdůrazňuje Szymanski.

Barbara se v roce 1905 rozvedla a pak se usadila v Moskvě. Pravděpodobně si s sebou vzala i svůj poklad, který jí byl pak zabaven a roztaven.

Sběratelé mají zájem

Voják dostal oba nože jako odměnu za svou práci - pomáhal při tavení servisu, říká Szymanski. V roce 1921 je prodal s několika dalšími předměty polskému lékaři Jozefu Wolskému žijícímu v Haliči, která je dnes rozdělena mezi Polsko a Ukrajinu.

Oba nože zůstaly u této rodiny téměř sto let a teprve loni byly prodány. Nový majitel, polský sběratel, požádal Szymanského, aby je ocenil. Když zjistil, že jde skutečně o součást Fabergého servisu, uložil je do svého bankovního sejfu.

Podle Szymanského již jeden americký sběratel nabídl za nože milión eur (26 miliónů Kč) a zájem projevil i zákazník z Ruska. Pokud jde o Fabergého, jeho společnost bolševici v roce 1918 znárodnili. On sám zemřel v roce 1920 v exilu v Lausanne.