Co vás v tomto prosinci nalákalo do Prahy? 

V Praze nejsem poprvé, byl jsem tu už v loňském roce. Samozřejmě i letos jsem si zahrál pár pokerových turnajů. Hlavní byla Eureka a následně samozřejmě EPT Prague, což byl hlavní důvod mého příjezdu. (pozn. red.: Ani v jednom z těchto turnajů letos neuspěl, tedy neumístil se ve výplatních pozicích)

Takže už se vás v letošním roce netýkalo takové to chození po městě, kdy vlastně vůbec netušíte, kde co je?

Procházel jsem se po Staroměstském náměstí i letos, ale už jsem se trochu orientoval. Pak jsme si s přáteli zašli do takového unikátního baru, kde nás nedokázali obsloužit a nakonec nás vykopli. Tak jsme pak šli někam jinam. Sečteno podtrženo, měli jsme krásný večer. Pro mě je to skloubení toho nejlepšího ze dvou různých světů. Hraju velké pokerové turnaje a ve volných chvílích poznávám města všude po světě a ochutnávám místní speciality.

Takže nepochybuji o tom, že už jste ochutnal něco z typicky české „zdravé” kuchyně...

(smích) No, já nejsem zrovna jedním z těch, kteří by byli vyhlášeni zdravým stravováním, takže za mě v pořádku. A ještě zbyla i trocha času na nákupy.

Jaké máte povánoční plány?

Mám nějaké dva týdny volna a potom vyrážím jako většina pokerové smetánky bojovat na PokerStars Caribbean Adventure (PCA) v Nassau na Bahamách, což je každý rok jeden z vrcholů sezóny. Pak přijdou nějaké turnaje v USA a posléze zřejmě opět návrat do Evropy na sérii EPT.

Chris Moneymaker u pokerového stolu při hře.

Chris Moneymaker u pokerového stolu při hře.

FOTO: Profimedia.cz

Pokud správě počítám, tak je to aktuálně 12 let od vašeho velkého vítězství. A nejednou jsem vás slyšel před nějakými pěti lety říci, že se poker v poslední době velmi změnil. Co se tehdy tak měnilo?

Tehdy šlo jednoznačně o agresivitu hry. Vše se změnilo z módu, kdy lidé sázeli, když měli dobré karty, a když na tom nebyli tak dobře, tak zpomalili pro kontrolu velikosti banku na něco úplně jiného. Lidé najednou sázeli, ať se dělo cokoliv. Neustále navyšovali, přetáčeli se a pokračovací sázky se staly něčím zcela automatickým.

Opravdu to bylo v roce 2003 natolik jiné?

Bylo. Když někdo držel dobré karty, vsadil si na ně. Když neměl nic moc, obvykle checkoval a vyčkával. Byla to na čtení nesrovnatelně jednodušší hra než dnes. Vše se výrazně měnilo před nějakými těmi šesti až sedmi lety. Když teď chcete hrát na slušné úrovni, musíte mít herní teorii výrazně hlubší, než tomu bylo dříve.

Vy jste jedním z těch hráčů, kteří začali hrou on-line a teprve poté se přesunuli na živou hru. I na on-line hře bylo jednodušší vydělávat kolem roku 2003 v porovnání s dneškem?

Ale samozřejmě. Schopnosti průměrného hráče byly tehdy o míle za dneškem. Profesionálové nehráli na mnoha stolech najednou a nepoužívali se podpůrné programy tak, jako tomu je v dnešní době. Hra je dnes jednoznačně daleko obtížnější. Stále je hratelná a může být výdělečná, ale je daleko obtížnější. Na druhou stranu je výrazně více aktivních hráčů. Tehdy jste třeba zase hrozně dlouho čekali na to, až bude dostatek hráčů na nějaké Sit & Go, protože všichni hráli buď u cashových stolů, anebo turnaje. Dnes je z čeho vybírat. Vše má pro a proti.

Je mnoho mladíků, kteří sní o tom, že by si chtěli pokerem vydělávat, nechat svého stávajícího zaměstnání či začít hrát hned po škole, ale vydat se na tuto dráhu není snadné. Vy jste měl tuto cestu velmi speciální...

Ano. Hodně, hodně, hodně unikátní...

Jaké byste pro ně měl doporučení?

Nedělejte to. Myslím to čestně. Mám několik mladých přátel, kteří v pokeru hned na začátku zaznamenali pár hezkých úspěchů. Jenže poker se stále mění a vy musíte mít nějaký záložní plán. Nikdy nevíte, zda vám ve vaší zemi nebudou chtít on-line poker zakázat či zda se hra nezmění tak, že nebudete schopni vydělávat. Znám hodně lidí, kteří se před deseti let pokerem živili a dnes prodávají auta a živí se už něčím jiným. Hra se změnila natolik, že s ní nedokázali udržet krok. To, že jste dobří v roce 2015, neznamená, že budete dobří i v roce 2020.

Je to opravdu tak složité se pokerem v dnešní době živit?

Měli byste vždy zároveň dělat i něco jiného. Podívejte, mám kamaráda, který je na on-line hře opravdu úspěšný. Je to bezva, jste sami sobě svým šéfem, hodně cestujete, ale nesmíte sledovat jen ty klady. On to dělá 10 let, musel se odstěhovat ze země, kde se nesmělo hrát on-line, aby mohl hrát i nadále. Jakmile se nepřipojí a nehraje, tak nic nevydělává. Teď říká, že už musí hrát aspoň 10 hodin denně, aby se slušně uživil. Odešel od přátel a nemá moc čas se s nikým vídat. Není to jednoduchá kariéra.

S pokerovými žetony v rukou, taková je většina dnů v roce pro Chrise Moneymakera.

S pokerovými žetony v rukou, taková je většina dnů v roce pro Chrise Moneymakera.

FOTO: Profimedia.cz

U vás je to ale jinak. Ač je to 12 let, tak máte za sebou úspěch, který vám ve vaší kariéře stále ještě pomáhá.

To pomáhá, bez debat.

Máte v plánu tedy i nadále pokračovat po stejné cestě?

Já ano, ale je to i tím, že ta má cesta byla úplně jiná než u naprosté většiny ostatních hráčů. Mám za sebou hodně sponzorů a mám za sebou PokerStars. To mi to dělá samozřejmě daleko snazší. Můžu si zaletět do Prahy a startovné v turnaji mám sponzorované. Mám obrovské štěstí, ale myslím, že obdobně je štěstěna nakloněna jen velmi nízkému počtu hráčů. Za to jsem neskutečně vděčný, ale upřímně, kdybych tuto podporu neměl, nevím, zda bych v cestě pokerového profesionála pokračoval.

Můžete to trochu rozvést?

Miluju poker, ale je to velmi nelehký způsob života a vydělávání peněz. Někteří lidé to milují, já to mám rád, ale nemůžu říci, že to miluji každý jednotlivý den. Jsou dny, kdy se probudím a jednoduše nemám chuť hrát poker. Důležité je, aby měli lidé ze hry dlouhodobě radost. Aby si poker užívali pro hru samotnou, a ne až tolik pro peníze. To je důležitá premisa toho, abyste poker mohli milovat a užívat si ho...