Právě vyšel váš první komiks Děsivé radosti. Jak dlouho vám trvalo ho nakreslit?

Já říkám, že to trvalo tři roky. Pracovat na něm jsem začal v roce 2011 a dokončil jsem ho na konci minulého roku. Tento rok se už dodělávala pouze sazba, design obálky a domlouvalo se jeho vydání. Nejdelší na celém tom procesu byl rozhodně můj vývoj, protože jsem měl nulovou zkušenost s komiksem, a tak jsem neustále překresloval jednotlivé panely.

Ukázka toho, jak se komiks vyvíjel

Ukázka toho, jak se komiks vyvíjel

FOTO: archív Michala Suchánka

Jednou jsem například použil designové křeslo ve tvaru vajíčka, ale následně jsem zjistil, že při kresbě z jiného úhlu zakrývá celek postavy a já vlastně musel kreslit vše zepředu. Ke konci jsem tak změnil celé křeslo a vrhl se na další překreslování.

Jak jste se vůbec ke komiksu dostal?

V minulosti jsem se věnoval například tvorbě 3D obrázků. U nich je však naprosto normální, že tvorba jednoho takového obrázku trvá klidně i měsíc, či déle. Já si bláhově myslel, že komiks bude mnohem jednodušší disciplínou, ale beru to jako takovou ironii osudu.

Ovlivnila tvorba komiksu nějakým způsobem váš profesní život?

V pozitivním slova smyslu ho ovlivnila tak, že jsem se naučil lépe kreslit. Na druhou stranu ho ovlivnila i v tom směru, že kdybych neodešel z práce, asi bych to nedotáhnul do konce. Říká se, že při tvorbě díla je posledních deset procent nejtěžších. Kdybych nezůstal doma, nevím, jestli bych se s tím dokázal poprat.

Samozřejmě nesmí chybět sexy ženy

Samozřejmě nesmí chybět sexy ženy

FOTO: archív Michala Suchánka

Z čeho jste v té době žil?

Z úspor, nicméně v omezené míře jsem se stále věnoval komerčním zakázkám. Také mě hnala motivace komiks dodělat, protože příležitostí, kdy jsem to mohl utnout a věnovat se něčemu jinému, bylo mnoho.

Jaké to bylo spolupracovat se slavným autorem sci-fi Ondřejem Neffem, a jak jste se vlastně k jeho povídkám dostal?

K povídkám jsem se dostal tak, že když jsem se rozhodl udělat komiks, tak jsem zrovna četl jeho povídky. Jako zkušební povídku jsem použil tu s názvem – Konec dobrý, všechno dobré. Udělal jsem čtyři zkušební stránky a dojel jsem za Ondřejem na Festival Fantazie, kde jsem si ho odchytil, předložil mu ukázku a vysvětlil, že bych rád zpracoval jeho povídky do podoby komiksu.

Ondřej si ukázku vzal a řekl mi, že až se na to v klidu doma podívá, tak se mi ozve. Asi po dvou týdnech mi volal, že se mu to hodně líbí, načež by byl rád, kdybych to udělal. S Ondřejem jsem byl v kontaktu i nadále a jednou za čas jsem mu poslal ukázku, jak jsem pokročil.

Proč zrovna povídky a ne celý příběh?

Povídky mi vyhovují, protože jsou většinou kratší a každá z nich se odehrává někde jinde a já v nich mohu rychle měnit motivy. Člověk se nezasekne na jednom a tom samém tématu a je to rozmanité.

Když si listuji Děsivými radostmi, tak styl kresby, který používáte, mohou čtenáři vidět hlavně v zahraničních komiksech a dost se liší od většiny domácí tvorby. Byl to váš záměr, nebo je to váš styl už od začátku?

V podstatě obojí. Spousta lidí mou tvorbu přirovnává k americkému stylu, ale líbí se mi jak americká kresba, tak i evropská. Rozhodně jsem ovlivněn všemi, ale snažím se vzít si od každého směru něco a budovat si svůj styl. Krásně je to vidět, když se podívám na první verzi některých částí povídek a na tu finální, které se od sebe dosti liší.

Děsivé radosti zaujmou na první pohled netradiční kresbou, která se v Čechách hledá těžce

Děsivé radosti zaujmou na první pohled netradiční kresbou, která se v Česku hledá těžce.

FOTO: archív Michala Suchánka

Na začátku tvorby jsem například studoval své oblíbené kreslíře, ale postupem času jsem je začal sledovat míň a míň, protože jsem je začínal kopírovat. A to rozhodně nebyl můj záměr. Z toho důvodu jsem od toho i posléze ustoupil.

Jak těžké pro vás jako úplného nováčka na poli komiksů bylo sehnat vydavatele?

Vůbec. Vzhledem k tomu, že se to po výtvarné stránce vymyká většině české tvorby, tak jsem dokázal zaujmout. Lidem se to líbilo a dokonce poté, co přítelkyně zveřejnila mou tvorbu na sociálních sítích, tak se mi ozvalo zahraniční vydavatelství Dark Horse Comics s nabídkou na Conana.

Asi jste neváhal a přijal, ne?

Budete se divit, ale ne. V té době jsem je s díky odmítl, protože jsem se soustředil právě na Děsivé radosti. Teď však mám potvrzené vydání Děsivých radostí v zahraničí, a to v němčině, holandštině a španělštině. Další jazyky jsou v jednání.

A co plány do budoucna? Pracujete na něčem nebo máte nápad, který byste rád zrealizoval? 

V současné chvíli tvořím kratší komiks podle scénáře své přítelkyně a rozhodně tím neplánuji skončit...