Jak to u vás s bavoráky vlastně začalo?

Se značkou BMW to u nás začalo přes veterány, když se táta v roce 1968 rozhodoval, jaké auto si pořídí a vybíral mezi několika ojetými vozy, které mu padly do oka. Jedním z těch modelů byla tatrovka, druhým byl mercedes a třetí alternativou bylo BMW. A když si poskládal všechna technická pro a proti, tak vyhrál bavorák. A od té doby se to s ním táhne až dodnes.

To už je 47 let. Kolik jste jich od té doby nasbírali?

Sběratelství začalo u nás v rodině až někdy v 80. letech. Do té doby táta nemohl naší rodině dopřát víc než jedno auto, které sloužilo jako dopravní prostředek. V tuto chvíli máme v rodinné sbírce asi 20 vozů BMW většinou předválečné výroby, ale i pár hezkých kousků z poválečné produkce.

Miloš Vránek mladší se svým otcem

Miloš Vránek mladší se svým otcem

FOTO: Vojtěch Pospíšil, Novinky

Kolik kusů je v perfektním stavu schopném jízdy?

Opravdu bezvadně zrenovovaných veteránů máme deset, v procesu renovace jsou další tři.

To už je docela slušný počet. Jak to máte ve firmě rozdělené?

O renovace veteránů se stará táta. Bratrovi a mně předal táta před nějakými dvěma a půl lety komplet vedení firmy, takže my se staráme o její chod jako takový. Já o tu obchodní část a bratr o tu provozní.

Takže pro vašeho otce je to vlastně koníček na stáří.

Přesně tak. Táta se takhle vrátil ke své lásce.

Jak veterány získáváte? Jde o aukce nebo si je nějak vytipováváte?

Řekl bych, že na aukcích se ta auta objevují poměrně málo a obecně pořídit dneska veterána ve stavu schopném renovace, tedy vůz, jak se říká, který by nebyl výrazně napaden kutilem, tak takových aut moc není.

V České republice je to opravdu raritní. To je důvod, proč posledních pár kousků koupili ve Francii. Byly to klasické nákupy na inzerát, kdy jsme hledali a čekali, až jsme našli to, co jsme považovali za zajímavý nákup.

Když si takhle vybíráte auta, jdete po nějakých konkrétních modelech nebo záleží na nabídce?

Jdeme po těch modelech, které nám chybí ve sbírce. Neděláme to stylem, že bychom nakupovali opakovaně ty nejhodnotnější modely. Rádi bychom měli souvislou řadu od těch prvních modelů až po zajímavé modely poválečné. Právě tam se teď chystáme, že bychom pár kousků pořídili. To jsou auta ze 70. let, to znamená auta pro mnohé dostupná i finančně. Je to otázka řekněme 20 tisíc eur.

Video

Roadster BMW 319 v akci. Zdroj: Novinky

 

Máte nějaký opravdu vysněný model, který je pro vás vrcholem?

Vysněný model našeho táty je BMW Z8. Je to model, který není zas až tak starý (automobilka ho vyráběla v letech 1999 až 2003 - pozn. red.). Je to vlastně replika původního BMW 507 z konce 50. let. Zatím si na něj ale nenašetřil.

A co vy?

Co se týče veteránů, tak tam jsem si splnil sen modelem 328. Krásný model je ještě 328 kupé, ten jsme ale ještě nenašli.

Jaký z veteránů, které už máte, považujete za nejcennější?

Jednoznačně je to model 328 s unikátním výrobním číslem 328. Je to výjimečný sběratelský kousek sám o sobě. Náš kus je ale speciální ještě tím výrobním číslem. Dostal se i do hledáčku samotné automobilky.

Když se k vám dostane nějaký kus k renovaci, řekněme v opravdu špatném stavu, za jak dlouho ho jste schopni dostat do provozuschopného stavu?

My se snažíme tu kompletní renovaci zvládnout do zhruba půldruhého roku. Jde o to, že na té renovaci se podílí několik týmů lidí. Máme specialisty, kteří se věnují renovaci motorů, máme tu kolegy na mechanické dílně, kteří se věnují podvozkům. Máme i špičkové externí klempíře, kteří si tři čtvrtě roku až rok hrají s karosérií.

Samozřejmě nechybí ani kvalitní čalouníci, ti se postarají o interiér. Některé díly potom musíme nakupovat v zahraničí. Táta funguje vlastně jako koordinátor těchto jednotlivých pracovních skupin a díky tomu jsme schopni zvládnout i složitější renovaci v takovémto čase.

Lidé, kteří tady u vás na renovacích pracují, jsou na ně vyčleněni zvlášť nebo se věnují i běžnému servisu?

Stálí zaměstnanci, kteří se věnují jen renovacím, jsou tu dva. Další lidé jsou externisti.

Pokud se budeme bavit o hodnotě, v jakých relacích se vaši veteráni pohybují?

Hodnota předválečných vozů BMW v kompletním stavu před renovací se pohybuje podle typu modelu v oblasti řekněme 80 až 100 tisíc eur. Po renovaci je to samozřejmě víc, klidně i trojnásobek původní ceny.

Auta ale dnes renovujeme pro vlastní potřebu, což je rozdíl oproti 80. a 90. létům, kdy byla právě renovace veteránů pro několik zahraničních klientů původním zdrojem prostředků pro Renocar. A je naší velkou chloubou, že jsme měli možnost renovovat dva vozy přímo pro BMW do jejich mnichovského muzea.

O jaké modely se jednalo?

Byly to BMW 328 a 327 kabrio, renovovali jsme je někdy v letech 1987 a 1988.

Vy vedete firmu s bratrem po svém otci a předání jste zvládli. Co další generace, má zájem o rodinné podnikání?

Moji dva synové a bratrův syn a dcera se zajímají o dění ve firmě, nedávno se zúčastnili třeba i společného výletu na veteránský sraz v německém Eisenachu. Ale děti jsou ještě příliš mladé na to, aby si hledali nějaké místo ve firmě, protože nejstaršímu z nich je teprve 18 let. Tyto úvahy tak mají ještě nějaký čas.

A vidíte tam nějaký potenciál na jejich budoucí zapojení?

Určitě. Tak jak každému klukovi, tak i našim synům se prostě auta BMW líbí a mají zájem seznámit se s tím, jak to tady ve firmě funguje. Teď přes prázdniny tady fungovali jako brigádníci na myčce a jako pomocníci na dílně, a to už několikátý rok.

Mají chuť se něco naučit a přivydělat si, jako tomu bylo u nás, když jsme ještě za minulého režimu tátovi pomáhali opravovat o víkendech a o prázdninách auta, která k nám přiváželi jeho známí a nadšenci, kteří neměli kde si auto opravit.