Ženy v tradičním klubu? Děkujeme, nechceme

„Měl jsem za to, že ženy sem mají zapovězený přístup,“ poznamenal klubový veterán v šoku. „Ach, víš přece, co se o Thatcherové říká,“ konejšil ho jeho přítel. „Pro ten džob byla nejlepší chlapík.“ Historka se prý odehrála v polovině devadesátých let. Na postavení něžného pohlaví se zhola nic nezměnilo: ženy - pokud se jako železná lady netěší pověsti správných borců - se členy klubu nadále stát nemohou.

Od tohoto týdne je jasné, že další londýnský pánský spolek nepřipustí „znesvěcení“ svého prvního přikázání. Členské shromáždění Garrick Clubu v tajném hlasování smetlo ze stolu návrh rozšířit své řady o ženy. Pro doporučení Boba Marshalla-Andrewse, někdejšího labouristického poslance, učinit členství nezávislé na „etnickém původu, pohlaví, náboženství a dalších omezeních“ se vyslovilo 50, 5 procenta členů. Změna stanov si však žádá dvoutřetinovou většinu.

Kořeny spolků gentlemanů sahají až do 17. století. White´s, pravděpodobně nejstarší, se zrodil v roce 1693. Jediná žena, která směla překročit jeho práh, byla královna. Instituce, původně pojímaná jako pánská oáza pro uvolněné debaty a požitkářské popíjení, se záhy specializovala. V 18. a 19. století se především v okolí katedrály svatého Jakuba usídlily četné kluby - Brook´s pro liberály, Boodle´s pro šlechtice, Athenaeum Club pro vědce a literáty a Travellers Club stál pouze o ty, kteří mohli doložit, že se z Londýna vzdálili na nejméně 500 mil.

V klubech se spřádaly sítě, snovaly intriky, upevňovala či naopak rozvracela se moc. Dotyční museli splňovat dvě nepsané podmínky: museli patřit k establishmentu - a být muži. Jen velice pozvolna a zprvu i poněkud nedůvěřivě se bašty patriarchátu otevíraly členkám.

Jako první prolomil tabu Reform Club v roce 1981. Athenaeum následoval v roce 2002 a Carlton Club, jenž členství udělil jediné ženě - Thatcherové, dokonce až v roce 2008.

„Tato rozhodnutí si převážně vynutily ekonomické důvody: věkový průměr gentlemanů prudce rostl a některé zájemkyně se naopak netajily tím, že jsou ochotny platit členské příspěvky v jakékoli výši,“ poznamenal list The Guardian.

Garrick Club vznikl v roce 1831, aby se v něm herci, jejichž řemeslo nepatřilo ke ctěným, mohli setkávat s „kultivovanými a vzdělanými muži“, jak uvádějí stanovy. Jméno dostal po představiteli shakespearovských rolí. O peníze starost nemá - žije z dědictví po někdejším členovi - A. A. Milneovi, tvůrci medvídka Pú, Jeho nadace prodala v roce 1998 autorská práva koncernu Disney za 50 miliónů liber (dnes 1,89 mld. korun).

Až do současnosti zůstal místem schůzek britské filmové a divadelní smetánky. Mnohé celebrity, mezi nimi třeba Damian Lewis či Stephen Fry, hlasovaly pro návrh a po zveřejnění výsledku neskrývaly zklamání.

Jeden z členů, který si přál zůstat v anonymitě, vysvětlil, proč se vyslovil proti: „Bez žen mohu říci, co chci, a vést diskusi v emocemi nezčeřeném ovzduší. Někteří členové by neodolali pokušení dělat na ženy dojem, zaujmout je, ohromit. Ženy dokážou naprosto změnit atmosféru.”

„Doufám, že hlasování nebylo posledním slovem v této záležitosti. I když po tom, co uniklo na veřejnost, se nabízí otázka: která žena by chtěla k nám vstoupit?“, přemítal jiný člen, než se s přáteli odebral ke klubové večeři.