Ručně vytahované nudle la-mien, jak se jídlo nazývá, nabízejí dnes restaurace také na jiných místech Číny. Není ovšem nad ochutnávku přímo tam, kde tradice před sto lety vznikla. To prý zásluhou jednoho staříka z etnické menšiny Chuejů (čínských muslimů), který hovězí nudlovku připravil jen z toho, co měla městská posádka k dispozici. Od té doby se recepty předávají z generace na generaci.

V zásadě platí, že všichni Chuejové v Lan-čou umí specialitu připravit, ale jen někteří jsou obzvlášť dobří. Existuje totiž zhruba deset druhů nudlí la-mien a mnoho dalších kombinací. Vždy jsou zapotřebí nejméně tři ochucovadla. Podle čínského rozhlasu to může trvat až pět let, než se někdo stane šéfkuchařem nudlí. Základy lze ale zvládnout do tří měsíců.

Kuchař žonglérem

V Lan-čou zjišťuji, že polévku do hlubokých misek servíruje zpravidla několik kuchařů. Příprava má totiž hned čtyři fáze.

Již samotná příprava nudlí je bez nadsázky žonglérský výkon.

Již samotná příprava nudlí je bez nadsázky žonglérský výkon.

FOTO: Pavel Urban, Novinky

Evropana zaujme spolehlivě úvod, kdy kuchař z bochánku těsta ručně vytahuje tenké a dlouhé nudle. Je to vpravdě žonglérský výkon, jehož rychlost fotoaparát obtížně zachytí. Takto připravenou porci pak kuchařův kolega v obrovitém hrnci krátce povaří – odhadl jsem to na dvě minuty. Nato se nudle přelijí zcela čistým hovězím vývarem, respektive se přidají tenké kousky masa.

Poslední v týmu bílých čepic pak polévku ještě ochutí jemně nasekanou bílou ředkví, jarní cibulkou, česnekem či červenou papričkou, posype navrch lístky koriandru a zakápne chilli olejem. Kdo chce, přidá si ocet či sójovou omáčku. Ostrá a kyselá chuť pak podle místních podporuje trávení.

Hovězí nudlovka z Lan-čou nemá chybu a je v Číně stejně oblíbená jako plněné taštičky ťiao-c´ (jiaozi). Kdo ji ochutná, neprohloupí.