Článek
Tři středoškolačky se chystají na cestu domů, ale auto unese plešatý chlapík, na první pohled blázen, který tři princezny odnese do své podzemní sluje. Povídá si s nimi, ale nic rozumného z něj nevypadne - kromě jasného sdělení, že si pro ně přijde Netvor a stanou se jeho potravou. Protože často mění podobu i hlasy, tušíme, že jde o člověka skrývajícího několik identit.
Od zcela banálního horůrku se Rozpolcený liší jen tím, že se chvílemi snaží vážně probírat psychologické problémy. Upoutají dialogy šílence a doktorky, kde má James McAvoy možnost předvádět různé osobnosti. Jsme tak svědky zábavného hereckého sóla, kdy přeskakuje velmi rychle mezi módesmanem, který se chová jako gay, dominantním krutým chlapíkem, dítětem Hedwigem nebo divnou slečnou Patricií. Film tvrdí, že má 23 osobností, ale všechny neukáže, takže není jasné, proč právě tohle číslo.
Režisér nás mezitím nápadně postrkuje k tomu, že své sympatie máme věnovat nepopulární osamělé dívce Casey, jež byla v dětství nějak zneužita. Jediná pochopí, že se dá rozpolcenost únosce využít k jeho manipulování.
Chování všech dívek ovšem trochu zaráží. Po chvíli se sice logicky pokusí utéct, ale provádějí to tak ledabyle, jako by snad ani ven nechtěly. Přitom jsou tři a mohou se domlouvat. Pachatel je sám, není o moc větší než ony, nemá u sebe zbraň, v jednom kuse otevírá dveře, staví se k nim zády a podobně.
Druhá polovina dvouhodinového filmu se už pěkně vleče, opakují se podobné scény a jen čekáme, kdy už tedy přijde ten velký Netvor. Přijde, jenže korunu všemu nasadí dějový zvrat z říše nadpřirozena, který je zcela absurdní a posouvá celý film do béčkové roviny.