Pět švýcarských zajímavostí, které lze stihnout za víkend

Let z Prahy do švýcarského Curychu trvá jen něco málo přes hodinu, takže vám stačí vyrazit v pátek dopoledne. Ve Švýcarsku funguje propracovaný systém železnic a vlaková zastávka je přímo na letišti. Po příletu vás budou dělit od prvního cíle cesty dvě a půl hodiny pohodlné cesty. Míříte do vesničky Gruyères v kantonu Fribourg. Co se v ní ukrývá?

V polovině 90. let koupil malíř, sochař a designér Hans Rudolf Giger Chateau St. Germain v malebné vesnici Gruyères a ve 400 let starém sídle začal vytvářet vlastní muzeum. To bylo slavnostně otevřeno 20. června 1998 a ihned se stalo jedním z nejzajímavějších v zemi. Giger, tvůrce biochemického surrealismu, je totiž především otcem legendárního Vetřelce, za jehož umělecké ztvárnění obdržel v roce 1980 Oskara (nejlepší vizuální efekty).

Každému už je nejspíš jasné, že tohle muzeum je vše, jen ne nudné. Stěny pokrývají neuvěřitelně detailní náčrty, kresby a malby vesmírných monster. Nad hlavami návštěvníků ve stínech vyčkávají plastiky mimozemšťanů s kyselinou místo krve, jakoby připravených ke skoku. Návštěvníci si mohou prohlédnout i autorovu cenu a rekvizity z ikonického filmu. Jedno z pater muzea je věnováno Gigerově vlastní soukromé sbírce umění, jež je neméně obskurní. A pro starší 18 let je vyhrazena rudě zářící místnost s bestiálně sexuálními motivy. Cena vstupu pro dospělého je 12,5 švýcarského franku, zhruba 270 korun.

Hned naproti vchodu se v téže budově nachází neméně oblíbený Gigerův bar se stejnou tematikou. Klenby jsou tvořeny páteřemi vetřelců, stejně jako židle a stoly. Nevšední posezení jako z jiného světa doplňují tematické drinky a zneklidňujícně autentické „dekorace“.

A pokud by náhodou vaše drahá polovička neměla podobné zájmy, Gruyéres nabízí i malebný středověký hrad a skvělou kuchyni plnou tamějšího legendárního sýru ve všech podobách. Až budete dostatečně nasyceni, můžete vyrazit na další cestu do bezmála tři hodiny vzdáleného kantonu Lucern.

Nejpraktičtější je strávit noc ve stejnojmenném městě, které rozhodně stojí za návštěvu, a ráno vyrazit z Mola 3 na plavbu lodí na protější břeh jezera. Co vás tam čeká?

Výstavba Hammetschwandského výtahu začala již v roce 1903 a první pasažéři ambiciózní přepravní prostředek okusili o dva roky později. 152 metrů vysoká konstrukce v nadmořské výšce 1132 metrů byla původně zhotovena pro potřeby nedalekého luxusního hotelu, „přežila“ obě světové války a po několika generálních opravách a vylepšeních těší adrenalinové nadšence dodnes. Původní konstrukce byla ze dřeva a plechu a jedna cesta trvala okolo tří minut. Dnešní kovovo-skleněný gigant přepraví návštěvníky nahoru či dolů za méně než minutu.

Špička výtahu, často zahalená mraky, je oblíbeným motivem fotografií švýcarských Alp a výhled na Luzernské jezero z ptačí perspektivy je odtud nezapomenutelný. Samotná cesta výtahem, kvůli prosklené konstrukci nepochybně noční můra akrofobiků, je bezpečným zážitkem. Ke spodní stanici výtahu lze dojít po svých, nebo zkombinovat lanovku začínající na břehu jezera s příjemnou procházkou s mírným stoupáním. Ti nejzdatnější (obvykle trénovaní Švýcaři všech věků) mohou pěšky dorazit až na vrchol hory a vychutnat si ještě adrenalinovější cestu dolů. Ceny samotné jízdy výtahem začínají na deseti francích (cca 213 korun) pro dospělého. Kombinace plavby lodí z Lucernu, lanovky a výtahu začíná na na 770 korunách (se Swiss Travel Passem je to výrazně méně).

Z Lucernu vás jen slabá hodinka dělí od dalšího zázraku moderní techniky - lanovky Stoosbahn.

Teprve loni v prosinci otevřená Stoosbahn je zážitkem pro opravdové fajnšmekry. Nachází se v kantonu Schwyz a spojuje stejnojmenné městečko s vesnicí Stoos, ve které nejezdí žádná auta. Během 1,74 kilometru dlouhé jízdy překoná výškový rozdíl 744 metrů - sklon činí neuvěřitelných 110 procent. Konstrukce moderní Stoosbahn (první lanovka byla v provozu od roku 1933 a nacházela se nedaleko) trvala 14 let a vyšla na 52 miliónů švýcarských franků - více než miliardu korun.

Lanovka může přepravit za hodinu až 1500 pasažérů, což je o třetinu více než zvládla její předchůdkyně, která se nacházela nedaleko. Speciální válcovité kabiny pak zajišťují, že i přes extrémní úhel stoupání jsou pasažéři neustále ve vzpřímené poloze a změny nadmořských výšek kromě občasného zalehnutí v uších vůbec nepociťují. Cestou nahoru doporučujeme poslední kabinu, opačně první. Jedna jízda trvá zhruba pět až sedm minut a výhledy dolů jsou opravdu nezapomenutelným zážitkem. Cena zpáteční jízdenky pro dospělého je 22 franků (držitelé Swiss Travel Passu mají lanovku zdarma).

Zhruba čtyři hodiny vlakem vás dělí od vesnice Zernez v kantonu Graubunden, kde můžete přespat a za úsvitu vyrazit do unikátní přírodní rezervace.

Ačkoli téměř celé Švýcarsko vypadá při pohledu z vlaku díky vysokým horám, křišťálově čistým jezerům a loukám porostlým kvítím jako velký národní park, skutečnost je taková, že oficiálně najdete v zemi jen jediný, a to v kantonu Graubunden. Rozkládá se na 172 kilometrech čtverečních v údolí Engadin a je zároveň i biosférickou rezervací. Vše výše zmíněné v něm najdete dvojnásob, v parku nejsou žádné vesnice a příroda je zde ponechána zcela bez zásahů člověka.

Nejvyšší horou parku je Piz Pisoc s 3174 metry a narazíte zde na nepřeberné množství bylin. Ale hlavně netrhat! Vše, včetně hub a plodů brusinek, je velmi přísně chráněno. Žijí zde také tři desítky druhů savců včetně kamzíka, kozorožce a téměř národního zvířete - sviště. Když zaslechnete štěkání, zpozorněte, roztomilí hlodavci jsou nablízku. V parku najdou turisté 80 kilometrů značených tras různých délek a obtížností.

A po pořádném treku pořádná odměna, slabá třičtvrtěhodinka vlakem vás dělí od jedničky ve světě legendárního moku.

Devil’s Place, v překladu Ďáblovo místo, najdete kde jinde než ve Svatém Mořici. Bar je příhodně umístěn jen pár minut cesty od nádraží v hotelu Waldhaus am See. Více než působivé výhledy na středisko Svatý Mořic a jezero však nejednoho návštěvníka zajímá úctyhodná kolekce 2500 druhů whisky uskladněná v několika podlažích. Díky své ohromující sbírce je bar zapsán i v Guinnessově knize rekordů a pravidelně hostí nejznámější barmany z celého světa. Je otevřen 365 dnů v roce, vždy do půl jedné ráno.

Pokud nepatříte mezí horních deset tisíc, nezoufejte. Sklenku alkoholického moku v těch nejstylovějších prostorách „vytapetovaných“ láhvemi, pro které by leckdo okradl vlastní babičku, si můžete dopřát již od sedmi franků (150 korun). Ke každé objednané sklence vám barman přinese láhev, ze které ji před vašimi zraky naleje, a k whisky s vyšším obsahem alkoholu přidá i sklenku vody s kapátkem. Zasvěcení vědí nač. Rád vám také poví o jejích charakteristikách či historii značky samotné. Nabídka je tak bohatá, že obsahuje i rozsáhlou sbírku alkoholu ze zaniklých palíren. A barman přísahá, že zdejší zásoba potěší chuťové pohárky i původně zarytých odpůrců whisky.

Pak už zbývají jen tři a půl hodiny vlakem na letiště a v neděli v noci jste zpět v Praze. A pokud se vám doba strávená ve vlaku zdá přece jen trochu dlouhá, věřte, že tento způsob cestování může být velmi příjemný a výhledy do okolí jsou ve Švýcarsku poutavé. Přesvědčte se.