V Cannes upoutala pozornost v krátkometrážním uměleckém filmu italského režiséra Luky Guadagnina The Staggering Girl (Úžasné dívky) postavou Francesky. Je to role italsko-americké spisovatelky, která přijíždí z New Yorku do Říma, aby přiměla svou téměř slepou, ale paličatou matku k návratu do Ameriky.

„Nejen, že sama jsem matka, ale už několikrát jsem si ji i zahrála, vztah dcery a matky je mi tedy důvěrně známý. Fantastické byly i nádherné modely od Valentina. Režisér Luca Guadagnino, který má nesmírný smysl pro estetiku, se totiž při jeho vytváření spojil s uměleckým ředitelem Valentina Pierem Picciolim a pro mě tak bylo natáčení procházkou tou nejkrásnější haute couture,“ prozrazuje Julianne Mooreová.

Lekce z lásky

Zmínilo se i její romantické drama Gloria Bell (2018), remake režiséra Sebastiána Lelia z roku 2013. Julianne v něm hraje rozvedenou ženu, matku dvou dětí, která se po neúspěchu v manželství opět snaží nalézt lásku a užívat si života plnými doušky.

„Opravdu jsem se odvázala. Ani ve svých letech se nestydím ukázat se před kamerou v rouše Evině. Zajedno se nemám za co a za druhé myslím, že je nutné o sexu mezi staršími lidmi mluvit. Víte, kolik je žen, matek s dětmi, které si myslí, že jejich život rozvodem skončil? Kdo by se měl odvážit nalít jim krev do žil, když ne stárnoucí herečka,“ říká s úsměvem Julianne.

Nebyla to její první sexy role. Lekce z lásky dává i v romantické komedii Don Jon (2013). „Právě tam jsem se už jako starší pustila na lehčí led. Možná jsem si chtěla jen osvěžit vzpomínky na svou královnu porna z Hříšných nocí z roku 1997 a potvrdit si, že ani po padesátce nejsem v těchto rolích k zahození,“ směje se stále atraktivní rusovláska.

Věk podle Julianne není pro herečku překážkou, naopak. „Ve dvaceti, třiceti jsem totiž jen pracovala, kariérou jsem byla doslova posedlá. Dlouho mi trvalo, než jsem přišla na to, na čem mi v životě záleží nejvíc a rodiny jsem si začala užívat teprve kolem čtyřiceti. Nic mi ale v hraní nebrání ani teď. Jsem si jista, že se nabízejí zajímavé role právě pro zralé herečky, jen je umět najít,“ tvrdí profesionálka.

Dvě nominace na Oscara

Největší hereckou školu dostala po absolvování dramatického umění na bostonské univerzitě při divadelním angažmá v New Yorku. „Hrála jsem všechno od Shakespeara po hororového Skrikera (1994) britské autorky Caryl Churchillové. Byla to jakási záplata na školní léta, kdy jsem patřila mezi ošklivá káčátka. Byla jsem nejen baculatá a brýlatá, ale navíc ještě zrzavá,“ vzpomíná s úsměvem.

ivadlo jí pomohlo jak k televizním, tak i k filmovým rolím. V roce 2000, kdy už se pyšnila dvěma oscarovými nominacemi za Hříšné boogie a Hranice lásky, v konkursu na agentku Clarice Sterlingovou v Hanibalovi vyhrála i nad Helen Huntovou a Cate Blanchettovou. V roce 2002 slavila další profesionální úspěch: jako jedna z mála hereček byla na Oscara v jednom roce nominována jak za hlavní roli ve snímku Daleko do nebe, tak za vedlejší v Hodinách.

Julianne Moore

Julianne Moore

FOTO: Profimedia.cz

Na další ocenění musela jedenáct let počkat. V roce 2014 dostala Oscara za ztvárnění Alice Howlandové, uznávané profesorky lingvistiky, které je diagnostikována raná forma Alzheimerovy choroby ve filmu Pořád jsem to já.

Miluje horory

Hereččinou láskou však zůstávají horory. Začalo to v roce 1992, kde je v Ruce na kolébce jednou z obětí pomstychtivé vražedkyně, následoval Hannibal (2001), dále si ve Zlodějích paměti (2004) zahrála šokovanou matku, která přijde o syna, a v roce 2010 film Skrýš, kde hraje psychiatričku pacienta, ovládaného démonem.

„Pro horory mám slabost. Podle mě ten úplně nejlepší je Polanského Rosemary má děťátko (1968). Nemám ráda krváky, ale miluju filmy o démonech. Ďábel je jednoduchý, je prostě zlý a zkažený. Takové máme doma rádi všichni, proto v nich i ráda hraju,“ prozrazuje Julianne, matka Caleba (29), devatenáctileté Liv a manželka o deset let mladšího režiséra Barta Freudlicha.

V roce 2013 kývla na další horor Carrie na roli staromódní pološílené matky a náboženské fanatičky, která terorizuje svou dospívající dceru. „Jsem veliká obdivovatelka Stephena Kinga. Jen on totiž umí napsat něco tak úděsného a zároveň srdcervoucího. A navíc, jak už jsem se zmínila, role matky jsou mi blízké, hraju je ráda.“

Letos se jí splní další sen. Zahraje si v připravované minisérii Lisey a její příběh právě od Stephena Kinga. „Bude to osm epizod, které napíše sám a přizpůsobí jim svůj nejoblíbenější stejnojmenný psychologický horor z roku 2006. Velkou radost mi Stephen udělal tím, že si mě pro titulní roli vybral,“ říká na závěr spokojená s kariérou i životem Julianne Mooreová.