Hlavní obsah

RECENZE: Africká love story je i o toleranci, naštěstí sází na lyriku a nepoučuje

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Rafiki je vážný, nikoliv depresivní film. Režisérka Wanuri Kahiu nasnímala současnou Keňu jako lyrickou, pestrou zemi. Film rozsvěcují barevné šaty, barevné vlasy, sympatičtí mladí lidé a hlavně skvělá hudba na pomezí soulu a world music.

Foto: Kviff

Snímek Rafiki

Článek

Zápletka zní zcela prostě: dvě holky, dvě znepřátelené rodiny a dva otcové politici před volbami. V nadsázce ji lze popsat jako africko-lesbickou variantu Romea a Julie. Rozdíl spočívá v tom, že když se Kena a Ziki seznámí, nevypadá to, že vznikne až tak drastický konflikt v rodině. Kenin otec působí spíš měkce, což souvisí s jeho špatným svědomím. Keninu matku totiž opustil a čeká dítě s novou ženou.

Kena a Ziki se zpočátku vesele procházejí po městě zcela zaujaty samy sebou, plánují si budoucnost plnou romantiky a nehrozí jim zdánlivě nic víc než posměšek místní hokynářky.

Jenže Keňa není Praha, takže divák tuší, že to asi s dvojicí nedopadne úplně dobře. Tradiční společnost a náboženství tam má mnohem větší moc, mnozí frustrovaní Keňané nejdou pro ránu daleko a dvojice se nikdo nezastane. Policie tam kašle na lidská práva, stojí na straně většiny.

Příběh, který fandí povstání dvou holek proti tradičnímu modelu manželka-matka by dnes v Česku působil až směšně, v keňských ulicích však dostává patřičnou autenticitu. Rafiki je stručný, intenzivní a zcela srozumitelný příběh o Afričankách, který může oslovit každého, dokonce i nenáviděného „bílého muže“, jenž je podle dnešní hollywoodské módy původcem všeho zla.

Celkové hodnocení: 75%

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám