Šedivou atmosféru doby se snaží Hřebejk vyvolat betonovou školou, kde se odehrává většina děje, panelákovým bytem či podobně sklíčeně působící nemocnicí.

Film by se mohl i trochu nadechnout a přidat víc osmdesátkových exteriérů, ale nejde o zásadní problém. Děti osmdesátých let by určitě pobavilo víc dobových ulic, všudypřítomné sochy a památníky a obří červené ruské nápisy, které tehdy děti četly jako „MIPU MIP“ (česky Světu mír).

Video

Upoutávka na film Učitelka

Hlavní postavu, soudružku učitelka Drazděchovou, hraje výborně obsazená Zuzana Mauréry. Už její vzhled a gesta film dodávají filmu polovinu bodů. Jde o nepříjemný dobový typ, který by se dal shrnout jako „kudrnatá trvalá, hnědé punčocháče, přetvářka a jedovaté poznámky“.

Ruštinou a trapnými kecy tyto „soušky“ potrápily nejednu třídu, načež úspěšně propluly do devadesátých let a začaly bez znalostí učit angličtinu nebo němčinu.

Přežije vše 

Drazděchová je zdánlivě milá a srdečná, ale jakmile jí kdokoliv odmítne sloužit, vypluje na povrch její skutečná povaha - zakomplexovaná, mstivá a prolhaná.

Děti jí ze strachu uklízí byt a donášejí nákupy, jeden tatínek má dokonce zařídit letecký převoz buchet do Moskvy, protože je chce poslat sestře. Tady jde samozřejmě o hyperbolu, která má ale ilustrovat něco, co se v menší míře v 80. letech dělo.

Jan Hřebejk: Učitelka

Rodiče ve filmu Učitelka

FOTO: KVIFF

Tato absurdita tatínka tak rozčílí, že na schůzce ve škole s několika dalšími sepíšou proti učitelce petici. Začíná tvrdý boj, který odhaluje pokřivenost poměrů v socialistické Bratislavě.

Záblesky pravdomluvnosti a odvahy jednotlivců chvílemi zase zadusí strach v tísnivé době, kdy se doma šeptalo „před dětmi nemluv“. Drazděchová je totiž klíčová učitelka ruštiny a slovenštiny a navíc předsedkyně stranické organizace na škole. Dokonce i ředitelka se jí trochu bojí.

Její odpornou povahu tvůrci neomlouvají, ale částečně vysvětlují tím, že zůstala úplně sama, bez muže a bez dětí. A doba jí dala příležitost mstít se.

Na obecné rovině lze Učitelku označit jako příběh nadčasový. Falešné podlézání i manipulace s lidmi a s fakty zůstává oblíbenou taktikou. Tento typ lidí vypadá jaksi nesmrtelně - Hřebejk s Jarchovským to vtipně naznačili závěrečnou scénou, kdy se Drazděchová s úsměvem objevuje v roce 1991 a dětem oznámí, že bude učit angličtinu, náboženství a etiku.

Celkové hodnocení: 75%