Článek
Ve filmu V paprscích slunce neuvidíte zabíjení, koncentrační tábory ani hladomor, přesto z něj mrazí. Jakoby mimochodem ukazuje brutální psychický tlak na severokorejské děti, vymývání mozků v nejdrsnějším kimovském stylu.
Režisér dostal od severokorejských mocipánů scénář, který musel dodržet. Nemohl si točit, kde chtěl a co chtěl, ale přišel na prostou metodu, jak odhalit propagandistické triky pološílené komunistické diktatury.
Severokorejci mu nachystali úhlednou rodinku s jednou holčičkou (možná to ani skutečná rodina nebyla) a pěkný byt v šedivém hlavním městě. U večeře vede filmová rodina křečovitě optimistické rozhovory o tom, jak jedí hodnotnou zdravou stravu a těší se na velké svátky - blíží se vstup malé Zin-Mi do mládežnické organizace a také narozeniny Kim Čong-ila.
V KLDR totiž děti neslaví vlastní narozeniny, ale narozeniny milovaného vůdce. Dárky se pak rozdávají hromadně.
Severokorejská holčička nacvičuje píseň.
Neskutečné fráze a nesmysly pokračují i ve škole a na pracovišti. Učitelka na základní škole vypráví pohádkové příběhy ze života všech Kimů, také veterán z války se nechává unášet a důvěřivým dětem převypravuje pro Čecha dost komické mýty (není možné si nevzpomenout na besedu se soudruhem z Pelíšků a jeho „tři dávky“).
Manskij použil nejstarší novinářskou fintu a severokorejští hlídači na to kupodivu skočili. Nechal kameru zapnutou, i když se oficiálně netočilo, a divák se tak může bavit vstupy soudruhů poradců, kteří najednou skočí do obrazu a všechny aktéry poučují: „Tleskej radostněji! Říkej to víc nahlas! Dokončete historku a poblahopřejte Zin-Mi ke vstupu do pionýra!“
Film místy přechází v komedii, zároveň ale děsí. Když se tvrdě vycvičená korejská holčička ze stresu rozpláče, může se citlivějším povahám udělat tak trochu „šoufl“.