Článek
„Dříve se dělalo více širokoúhlých filmů, a to vám byla taková krásná podívaná,“ vzpomíná 72letý Karel Vokurka z Březové u Karlových Varů, který promítá na festivalu už od roku 1962.
„Teď se říká širokoúhlý film formátu 9 x 16 mm, ale to přeci není širokoúhlý film,“ krčil roztrpčeně rameny zkušený promítač. „Takový Avatar má například čtvercový formát. Když jej připravili pro širokoúhlé promítání, tak uřízli jeho spodek a vršek. Vadí mi pak, když nevidím, co se děje ve spodní oříznuté části filmu a když nevidím hlavy poloviny postav,“ mávl znechuceně rukou Vokurka.
„Běžný divák ale takové věci na filmu těžko pozná,“ hájil novinky jeho kolega 64letý Josef Janát z Kyselky, který promítá ve Varech už patnáctý rok v řadě.
Karlovarští promítači z kina Drahomíra Josef Coufal, Josef Janát a Karel Vokurka (zleva).
Vokurkovi se přitom na letošním jubilejním ročníku festivalu nejvíce zamlouval zrekonstruovaný poválečný americký snímek Červené střevíčky. „Technicky perfektní film a navíc teď zrestaurovaný. To se nedá říct o celé řadě nových filmů, že by byly technicky dobré. Například polovina českých filmů nám nejde ani pořádně zaostřit na promítací plátno,“ postěžoval si.
Vojáci si kdysi pouštěli hanbaté filmy
Jejich 69letý kolega Josef Coufal z Kyselky u Karlových Varů vzpomínal na dvacet a více let staré ročníky festivalu. „Například Slavnostní sál v Grandhotelu Pupp byl rozdělen na šest malých kin, přičemž v každém se hrálo denně v rámci filmového trhu deset snímků,“ vzpomínal.
„Některé odvážnější filmy s lechtivými scénami se vůbec k veřejnosti nedostaly, aby se nekazil vkus obecenstva. Pak si je po večerech pouštěli policisté a vojáci, kteří je vidět mohli, protože byli prověření,“ popisoval Coufal.
Největší úspěch podle něj měl ale dobře známý tuzemský snímek Vesničko má středisková. „Chtělo ho vidět tolik diváků, že jsme ho promítali patnáctkrát,“ uvedl. „Všechny severské země si ho tehdy koupily,“ dodal Vokurka.