Článek
Jak dlouho jste film o mexickém pouličním gangu, lásce a lidech, kteří do Ameriky utíkají na střeše vlaku, připravoval?
Od listopadu 2003 jsem jezdil do Mexika, takže pět let. Nejdůležitější bylo cestovat s přistěhovalci, seznamovat se, získat si důvěru členů gangu. Byla to svého druhu investigativní žurnalistika. Při psaní jsem stokrát zvažoval každou větu: systém fungování pouličních gangů je velmi složitý a většina diváků se v tom tématu nevyzná. Vědomě jsem se snažil, aby lidé vše pochopili, aniž bych příliš vysvětloval.
Prý vám společnost Focus hned po úspěchu v Sundance nabídla, že zaplatí tři vaše příští projekty. To zní skoro jako pohádka ze starého Hollywoodu.
Ve skutečnosti nejde o tři filmy, říká se tomu „double-blind deal“. Budu režírovat jeden film pro Focus; druhá část dohody obnáší napsat a snad i režírovat film pro studio Universal.
O čem váš nový film bude?
Rád bych natočil muzikál. Bude tam originální hudba, jednám s velmi talentovaným mladým skladatelem, který spolupracoval se skupinami Arcade Fire a Beirut, jmenuje se Owen Pallett. Příběh by se měl odehrávat ve velkém městě. Je o mládenci, který se zamiluje do dívky, jež žije v jakémsi imaginárním světě, trochu jako Pyramus a Thisbé. Ten námět sahá až do babylónské mytologie – dva mladí milenci, jejichž láska špatně skončí. Myslím si, že je důležité zbořit disneyovský příběh o tom, že na vás čeká dokonalý životní partner, protože moderní vztahy jsou mnohem složitější.
Jste nejprůraznější mladý talent americké kinematografie. Cítíte svou image „zázračného chlapce“ před počátkem práce na druhém filmu jako výhodu, nebo břímě?
Vím, že druhý film je zásadní, protože u debutu si kritici můžou myslet, že jste prostě měli štěstí, ale až druhým počinem se zapíšete jako filmař. Až druhý film ukáže všestrannost a konzistenci. Mám napsaný scénář o dětském vojákovi. Ale záměrně teď nebudu dělat další realistické drama, chci si zkusit něco jiného. Chci udělat opravdu dobrý film, snažit se vypilovat řemeslo a zlepšovat se jako režisér, jako filmař.
Kterých režisérů si ceníte?
Je málo režisérů, se kterými bych se rád nechal vyfotit. Ale s Milošem Formanem bych chtěl, Lásky jedné plavovlásky a Amadeus jsou mé oblíbené. Dnes jsou filmy přísně strukturované, první jednání musí skončit na konkrétní stránce, ale Lásky jedné plavovlásky byly lehounké jako dvouaktovka.
Váš otec je Japonec, matka Švédka, všichni jste se narodili v Americe. Pocítil jste někdy, že nejste úplně bílý?
Děti ve škole v San Francisku mi říkaly komouš, protože si myslely, že jsem Číňan. Byly děsné. Já a bratr jsme byli jediní míšenci v rodině, takže jsme byli vždycky trochu outsideři. Možná částečně díky tomu jsem získal pochopení pro outsidery. Lidé se na mě dnes dívají a myslí si, že jsem běloch, ale když jsem vyrůstal, necítil jsem se tak. Jsme další kmen, třetí kultura. Ani Asiat, ani běloch. Když potkáte další míšence, cítíte solidaritu.