Hlavní obsah

Znovu a podvratně. Sloupek Kláry Vlasákové o filmu Malé ženy

Loňská adaptace slavného amerického románu Malé ženy proměnila na nedávných Oscarech jen jednu ze šesti nominací (za nejlepší kostýmy). Kniha Louisy May Alcottové z roku 1868 a její pokračování z roku 1869 navíc byly v minulosti zfilmovány hned několikrát. Proč by nás tedy měl nejnovější pokus (který se teď promítá i v českých kinech) zajímat?

Znovu a podvratně. Sloupek Kláry Vlasákové o filmu Malé ženy

Především proto, že se režisérce a scenáristce Gretě Gerwigové podařilo zachytit, jak obtížně si ženy hledají své místo ve světě, jenž má pro ně nachystané jen omezené možnosti. V jejím pojetí tak není příběh čtyř sester, které vyrůstají s matkou a hospodyní, zatímco jejich otec dobrovolně nastoupil do občanské války, pouze výpovědí o rodinné soudržnosti a pravé lásce, která „zkrotí“ každého, ale má přesah i do stále poměrně nerovné současnosti.

Tahounkou celého příběhu je Jo – spisovatelka, která po sérii populárních, ale neautentických krvelačných povídek sepíše příběh své rodiny. Její literární aspirace zrcadlí kariéru samotné Alcottové, která stejně jako Jo narazila na jednoznačný požadavek, aby se její hrdinka na konci vdala. Žena se musí v závěru vdát, nebo zemřít, tvrdí ve filmu nakladatel a jiný konec nepřipouští. „Manželství je dokonce i v literatuře obchodní kontrakt,“ povzdychne si Jo a pod nátlakem vyústění příběhu skutečně změní.

Ve filmu tak „povinná“ romantická scéna, kdy Jo běží v dešti za svým nápadníkem Friedrichem, získává (i díky nechronologické struktuře scénáře) podvratný rozměr. Takhle to dopadnout nemělo – a my jako diváci a divačky jsme si toho jasně vědomi. Gerwigová zde poskytuje Alcottové a jejímu textu po sto padesáti letech určitou satisfakci.

Není to jediný novátorský moment, který Gerwigová svou interpretací do legendárního díla vnáší. Svatba, tedy ultimátní happy end pro většinu literárních a filmových hrdinek, je tady několikrát bez okolků pojmenována právě jako čistě ekonomický akt.

Z filmu Grety Gerwigové Malé ženy (2019)

Foto: Falcon

Vedle Jo ho stejně nazývá i její nejmladší sestra Amy, asi nejkomplexnější postava filmu. Amy je vyčítáno, že se chce provdat za někoho bohatého. Přitom právě ona vyrůstala od dětství s pocitem, že se bude muset finančně postarat o rozvětvenou rodinu. Tuhle zodpovědnost si v pojetí Gerwigové zvnitřnila. Přesto se dokáže ostře ohradit vůči nařčení, že je v oblasti vztahů vypočítavá. Bolestněji než jakákoli jiná postava si totiž uvědomuje, že jako žena nemůže ve své době vydělávat peníze a že je sňatek transakcí, jež řadu jejích práv automaticky převádí na manžela.

Gerwigová dokázala s Malými ženami provést to, co se s literární klasikou dělá jen obtížně – najít v ní nové interpretační roviny, vzbouřit se proti zavedeným šablonám a zároveň zůstat věrná postavám a příběh nezploštit. Přejme si, aby takových počinů přibývalo.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků