Hlavní obsah

Zbyněk Vlasák: V kontaktu

Je asi přirozené, že většina z nás s přibývajícím věkem uzavírá své myšlení novým podnětům. Začínáme se obklopovat lidmi, od kterých nehrozí polemika s našimi názory, a odmítáme podstupovat další a další zkoušky vlastní integrity. Ať už z pohodlnosti, nebo z únavy. V krajním případě se naše myšlení zcela uzavře, a my se od okolní reality odpoutáme. Hermann Broch nazývá takový konečný stav „pomatením“.

Zbyněk Vlasák: V kontaktu

Zvlášť viditelný je tento proces u intelektuálů, zůstávají totiž nezřídka i po pomyslném přivření dveří dál společensky aktivními, jen diskuse se v jejich případech mění v monology, příklady, které používají na podporu svých tezí, nezadržitelně zastarávají a oni sami se často stávají především hlasitými obhájci vlastních příběhů.

Filosofu Václavu Bělohradskému, který dnes slaví sedmdesátku, se ale stejný proces skoro zázračně vyhýbá. Polemiky se svými články a esejemi s gustem vyhledává, často se účastní živých besed se svými oponenty, čte nově vycházející knihy, má velmi dobrý přehled i o současné české a světové kinematografii a neomezuje tento příval ani filtrem „vysoké“ a „nízké“ kultury (bavili jsme se spolu o Revivalu Alice Nellis, Velké nádheře Paola Sorrentina nebo třeba krimiknihách Gianrica Carofiglia). Také proto jsou jeho texty s realitou stále v kontaktu a on sám je schopen otevírat či aktualizovat s příslušným ohlasem pro společnost podstatná témata. Za všechny v posledních pár letech jmenujme otázku dichotomie politiky a antipolitiky, fenomén „dluhu“ či snahu konzervativců odpovědět na poptávku po orientačních bodech v době identitární paniky.

Václav Bělohradský zůstává liberálem, ale nezapomíná na to, že svět kolem se dynamicky mění a mířidla kritiky je potřeba neustále zpřesňovat. Je na něm znát třeba určitý „posun doleva“ pod vlivem negativních dopadů globalizace. Pro některé je toto předmětem kritiky, pro mě spíše inspirací.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků